Divadlo a já 2004-2015: "Láska, práce, láska, práce"

(Johanna Kaptein)

"Pět zápletek o problémech, které pětici obyčejných a nijak výjimečných lidí může přinést práce a láska." (premiéra 16. října 2009)

Po Činoherním klubu přišlo 7. dubna 2010 na řadu zase naše ústecké Činoherní studio a s ním i pět dramoletů německé autorky Johanny Kaptein. ČS si pro zahájení své 38. sezóny vybralo českou premiéru právě této nové inscenace. To, že se jedná o opravdu žhavou novinku, dokazuje i fakt, že si svou světovou premiéru odbyla pouze o pět měsíců dříve než v Ústí nad Labem; konkrétně v Badisches Staatstheater v Karlsruhe. Autorka zde nastínila pět problémů, které může přinášet práce a láska. Vše se odehrává v dynamickém tempu a s notnou dávkou černého humoru. V příbězích se objevuje pět hlavních postav, ale také šest hlasů, které můžeme chápat jako jakési ďáblovy našeptávače či odrazy vlastního svědomí. V ústeckém nastudování využili vskutku originální prvek, kterým je v dnešní době poměrně moderní beatbox (rytmické hudební pásmo vyluzované výhradně ústy). Ten herci předvedli především v úvodu a jednotlivé příběhy pak proložili vlastním zpěvem. Odezněly tu více či méně parodované popové skladby od Abby, přes hity devadesátých let až po muzikál My Fair Lady.

Prvním prostředím, kam s hlasy zavítáme, je velká třídírna pošty. Mezi hučícími stroji stojí mladík (Jan Jankovský) u své mašiny, kterému se najednou zhroutil jeho dosavadní život. Jako sociopat má problémy s pobytem ve společnosti. Zde ale obsluhuje sám svůj stroj na třídění velkých balíků, který i celkem důvěrně oslovuje Gina. Samostatná práce daleko od lidí mu velmi vyhovuje, jenomže teď ho najednou z ničeho nic jeho šéf (M.Bukovčan) přeložil jinam a na jeho místo postavil mladou brigádnici (Nataša Gáčová). Společnost se trochu inovuje, ale mladík v tom vidí jakési spiknutí; všechno je proti němu. Dokonce se s ním rozchází i jeho přítelkyně (Nataša Gáčová), která nudu s ním už nemůže déle vydržet. Hlasům se tak celkem snadno daří ho přesvědčit, aby svůj beznadějný život raději ukončil.
Druhý příběh nás zavádí do jistého call-centra, kde se jedna mladá dívka (Nataša Gáčová) snaží zkontaktovat svého nového přítele, se kterým "chodí" už jeden a půl týdne. Denně mu několikrát volá a píše, jenomže on ji stále telefon nezvedá ani neodepisuje na zprávy; vlastně s ní ani nechodí. Její neustálé "otravování" ho dožene až k tomu, že se u operátora snaží vyměnit si číslo. Bohužel se mu to ale nedaří, a tak se rozhodne k radikálnímu kroku hodit mobil do rybníka. Volané číslo je tedy rázem nedostupné a dívku to dohání k ještě radikálnějšímu kroku. Svůj mobil rozmlátí na kousky a ty pak následní sní. A právě to ji zabije.
Hlasy se rozhodnou navštívit i Huberta W. (Matúš Bukovčan), bývalého řidiče autobusu, kterého po dvaceti letech služby vyhodili z práce. Navíc se od něj rozhodla odejít i jeho žena (Marta Vítů), která si našla nový objev. Zamilovala se do maséra, na jehož masáž dostala poukaz od svých kamarádek. Huberta tato situace nedožene k sebevraždě, o což se hlasy tentokrát marně snažili, ale "pouze" k šílenství. Chytá ho záchvat smíchu a hlasy tak s nepořízenou raději vyklízejí pole a přesouvají se o dům dál, nebo spíše o vlak dál.
Všechny hlasy se přesunou do kupátka k jednomu velmi úspěšnému muži (Kryštof Rímský). K velkým penězům přišel tak nějak náhodou a teď je z něj akorát znuděný milionář, který neví, za co by své peníze měl nejlépe utratit. Vyrůstal v chudší rodině, a tak bylo jeho velkým snem být bohatý. Svůj sen si splnil, přesto se ale necítí být šťastný. Ze všeho nejraději svůj volný čas tráví doma u televize. Hlasy se mu snaží co nejlépe poradit, kde by mohl své peníze utratit. Po několika zamítnutých možnostech mu navrhují, aby si za ně pořídil nájemného vraha na svou vlastní osobu. To absolutně odmítá stejně jako to, že by měl své peníze jen tak vyhodit a tím se jich zbavit. Je to jen další beznadějný případ.
V poslední pětince vystupuje starší květinářka (Marta Vítů), která vypráví svůj příběh, jak k ní do květinářství jednoho dne přišel mladý student (Jiří Maryško). Ten si ji začal dobírat a jí to velmi lichotilo. I přesto, že to z jeho strany byla spíše legrace, skončili spolu ještě ten večer u ní doma v posteli. Když bylo po všem, začal mít mladík nejapné poznámky a ženu to tak rozzuřilo, že popadla, co měla po ruce a svému milenci zasadila smrtelnou ránu do hlavu. Jeho duch tak nyní poletuje po květinářství a povídá si s ostatními hlasy.

Abych pravdu řekla, tak bych asi tuto hru (autorů - překlad: Michal Kotrouš, scénická spolupráce a kostýmy: Daniela Klimešová, beatbox: Ondřej Havlík alias EN.DRU, dramaturgie: Vladimír Čepek, režie: Natália Deáková a další) nezařadila zrovna do žánru komedie, ale určitě obsahovala nějaké zajímavé nápady. Jedním z nich mohl být "jednoduchý" návrh scény, kde je postavena jakási nízká hradba do tvaru "U" a nad ní se vznáší ve vzduchu jednotlivé předměty, z nichž se některé objeví v jednotlivých příbězích. Originálním nápadem jistě bylo i využití beatboxu a dalších prolínavých naživo zpívaných písní, které si herci jako lehčí parodie vychutnali. Jednotlivé příběhy byly věcné, ale především tragikomické až melodramatické; obzvláště ten poslední. I přestože se v něm jednalo o vraždu, zdál se být díky své hlavní hrdince nejoptimističtější. Květinářka působila něžně až nevinně a svým pozitivním přístupem k životu si snad získala i soucit nad svým násilným činem, kterého se v afektu dopustila. Nejen Marta Vítů, ale i všichni ostatní herci si vystačili pouze s drobnými výrazovými prostředky, které i tak dostačovaly k porozumění charakterům jejich postav. Výkony byly skvěle vyrovnané, neboť každý dostal svůj řádně vyměřený prostor. Přestože celá inscenace působila tak trochu jinak než ostatní, nemohu říci, že by mě nějak zvlášť oslovila. Popravdě jsem od ní čekala trochu víc.
Ukázka zde (čas 3:20).
Moje hodnocení: 58 %