"Maska a tvář" - Velké divadlo

(Luigi Chiarelli)

„Konvenční salónní komedie o banální nevěře dovedena ad absurdum: muž, jemuž utekla manželka, se obává výsměchu společnosti, a proto raději tvrdí, že ji zabil ze žárlivosti.“ (premiéra 2. dubna 2005)

Grotesku „Maska a tvář“, která již v roce 1916 započala éru italského divadla, nazvanou teatro grottesco, jsem v Plzni navštívila dne 17. listopadu 2005. Dostala jsem se tak zatím do nejkrásnějšího divadla, které jsem doposud osobně navštívila, do Velkého divadla v Plzni. Taky to byla jedna z mála her, které jsem neměla předem naplánované. Rozhodli jsme se ze dne na den, že zkusíme koupit lístky půl hodinky před představením a měli jsme štěstí. Dokonce jsme seděli na pěkných místech nedaleko hlediště.

Hlavní postavou příběhu je hrabě Paolo Grazia (Michal Štěrba), který při debatě na téma ženská nevěra tvrdí, že by svou manželku, Savinu Graziovou (Andrea Černá), raději zabil, než aby musel tu „potupu“ ve společnosti snášet. Jednoho dne však odhalí smutnou pravdu, že jeho žena někoho má. Neví však, že jejím tajným milencem je jeho nejlepší přítel a advokát Luciano Spina (Jakub Zindulka) a to i přes to, že se má ženit s Martou Settovou (Kateřina Vinická). Má takový vztek, že chce dodržet, co při debatě tvrdil, ale nedokáže ji zabít. Vymyslí proto možná ještě krutější trest. Chce po Savině, aby zmizela z jeho života, někam pryč, daleko od všech jejich známých, aby tak pro něj mohla být „mrtvá“. Svým přátelům pak oznámí, že jí kvůli nevěře zabil a všichni mu to s podivem schvalují a mají ho tak za hrdinu. Mezi jejich přátele a známé patří bankéř Cirillo Zanotti (Zdeněk Mucha) se svou mladou ženou Elisou (Klára Kovaříková), která si také občas „zadovádí“ s mladým sochařem Giorgiem Alamarim (Vilém Dubnička), dále také soudce Marco Miliotti (Josef Nechutný) a mladý zamilovaný pár, Piero Pucci (Zdeněk Rohlíček) a Wanda Sereniová (Ludmila Čermáková). U celého dění v Graziových vile asistoval správce domu Andrea (Antonín Kaška). Paolův život ve lži se však stále více komplikuje, a to zvláště v momentě, kdy v jezírku nedaleko jeho domu objeví mrtvolu mladé ženy. Všichni se domnívají, neboť již nebylo možné mrtvolu identifikovat, že onou ženou je Savina. Do lží se zaplete i tisk. A právě v tom je obsaženo ono „ad absurdum“, neboť z Paola je mediální hvězda, které denně chodí stovky kytic i dopisů. A aby toho všeho nebylo málo, ve stejné době se do děje inkognito vrátí Savina. Tak schválně, jak to všechno může dopadnout?

Ještě než hra (autorů – překlad: Zdeněk Digrin, režie a úprava: Ladislav Smoček, scéna: Karel Glogr, kostýmy: Šárka Hejnová, dramaturgie: Marie Caltová, asistent režie: Josef Nechutný a další) začala, jsem byla plná dojmů z prostředí opravdu pěkného divadla. A když se k tomu ještě rozjela hra plná lží a groteskních situací, kde se střídal jeden pěkný výkon za druhým, byl to pro mě moc příjemný zážitek. Hlavní představitel Michal Štěrba, téměř neopustil jeviště, takže se vlastně musel „poprat“ s převážnou většinou dialogů. Zvládl roli ublíženého, a přitom stále velmi milujícího muže s naprostým přehledem. Bankéřova moudra přes roli tlumočená Zdeňkem Muchou nutila každého o své pravdivosti alespoň na chvíli zapřemýšlet. Z jeho herectví jsou jednoznačně cítit roky strávené na jevišti. Nezapomenu ani na scénu, kdy Paolo odhalil tajného milence. Tady dostal větší prostor Jakub Zindulka a svou roli i k pobavení diváka předvedl dokonale. Z hereček mě naprosto suverénně zaujala Andrea Černá. Na jevišti působí jako sluníčko. Každým svým vstupem na scénu jako by ji rozjasnila a předvedením role naprosto přesvědčí. Rovněž Klára Kovaříková coby Elisa dokázala vzbudit určité sympatie. Ke svému manželovi projevila tolik „důkladné“ lásky a něhy, že snad každý musel pochopit Cirilla, že jí její nevěry s naprostou samozřejmostí dokázal odpouštět. Jestli chcete vědět, jak se lží zamotaný příběh rozmotal a chcete-li se pokochat skutečným „divadelním světem“ v podobě Velkého divadla v Plzni, určitě se zajděte podívat.
Moje hodnocení: 76 %

Savina a Paolo (A.Černá a M.Štěrba)

K.Vinická, K.Kovaříková, Z.Mucha, L.Čermáková, Z.Rohlíček, J.Nechutný a M.Štěrba

Cirillo Zanotti a Elisa (Z.Mucha a K.Kovaříková)

"Harlekýnovy milióny" - Jihočeské divadlo

(Bohumil Hrabal)

„Pestré obrazy ze života v Nymburském pivovaře. Co vše se může přihodit, když strýc Pepin přijede na 14 dnů a zůstane 14 let!“

Vzhledem k tomu, že hra měla premiéru už 5. listopadu 2004, jsem jí já navštívila na den přesně o rok později 5. listopadu 2005. Stihla jsem to tzv. za pět minut dvanáct, neboť to bylo bohužel jedno z posledních uvedení.

Příběh se odehrává v domově důchodců, kde jsou ubytované i známé postavy Hrabalových Postřižin – Francin (Petr Šporcl) a Maryška (Bibiana Šimonová). Zatímco Maryška má stále hlavu v oblacích a chtěla by užívat každého nového dne, jediným zájmem jejího muže Francina, je sedět v pokoji na posteli a poslouchat ve sluchátkách zprávy z radia. I ostatní obyvatelky domova (Jaroslava Červenková, Daniela Bambasová, Jana Frouzová, Taťána Kupcová a Teresa Branna) svým přehnaným optimismem a životním elánem „pohoršovala“. Na rozdíl od nich by se tři pamětníci (Petr Červinka, Petr Drholec a Jan Dvořák) k Maryšce v jejích „bláznivých nápadech“ rádi přidali. O všechny se starali dvě sestřičky (Lenka Vodičková a Věra Hollá) a doktor Gruntorád (Pavel Oubram). Ale pouhé představení lidí i života v domově důchodců by nebylo příliš zajímavé. Bylo proto oživeno vzpomínkami hlavních hrdinů. V jednotlivých příbězích samozřejmě nesměl chybět strýc Pepin (Martin Hruška), klasický příklad lidového mudrce, tzv. pábitele. Svým mluvením a vtipnými historkami by odrovnal snad každého, ale Maryška, nadšená ochotnice, byla pro každou jeho srandu. Samozřejmě došlo i na vzpomínku, kdy mladá Maryška (Dana Verzichová) vylezla se strýcem Pepinem na komín a tím tak vyděsila především svého manžela Francina (Václav Vodička), správce pivovaru. Nechyběl ani výprask, který jí za to uštědřil. A pamatujete, jak Pepin vzal, už krátkovlasou, Maryšku (Věra Hlaváčková) „do kola“ a odešla z něj s nohou v sádře. Tak i to se ve hře objevilo. I to, jak jí potom Francin (Roman Nevěčný) všude na rukou nosil a starostlivě o ní pečoval. Ve všech epizodkách ze života však nesmělo chybět Pepinovo vyprávění vtipných historek, a to s takovým nasazením, že ho bylo slyšet daleko široko. Ve hře se ještě objevili tři menší roličky, kterými byl údržbář (Jan Konrád), tenor (Zdeněk Klusák) a Theo-mladý Hrabal (Tomáš Drápela) i s „kolobrndou“.

Hru, o jejíž uvedení se postarali autoři - režie: Ivo Krobot, scéna: Milan Čech j.h., kostýmy: Jana Čechová j.h., hudba: Lubor Šonka j.h., pohybová spolupráce: Zoja Mikotová j.h., dramaturgie: František Řihout a Olga Šubrtová, asistent režie: Pavel Oubram, přestavení řídila: Živana Stupková a další, bych doporučila spíše těm, kteří znají knižní nebo filmovou verzi Hrabalových Postřižin. Hra totiž připomíná určité známé pasáže, ale je také jakýmsi exkurzem do budoucnosti Francina, Maryšky i Pepina. Na divadle trošku nezvyklé bylo, že atmosféru doby, velmi účelně, doplňovala živá kapela na pozadí jeviště. Z hereckých výkonů bych určitě chtěla nejvíce ocenit Petra Šporcla s jeho příjemným hereckým projevem i hlasem, a Bibianu Šimonovou, která svou Maryšku nenechala jen tak se smiřovat s nudným stářím a svými výstupy tak předvedla hned několik odlišných poloh své role. I Martin Hruška měl nelehký úkol, když mu byla svěřena role upovídaného a velmi svérázného strýce Pepina. Ale zvládl ho tak za dva, pokud budu srovnávat s filmovou verzí (neboť Jaromír Hanzlík to prostě nebyl). Zbylé role (zahrál si téměř celý soubor činohry Jihočeského divadla) nebudu podrobněji rozepisovat, i když mě každá něčím zaujala. Nebylo to však nic, co by nějak zvlášť převyšovalo ostatní. Nicméně jsem byla ráda, že jsem si mohla příjemně zavzpomínat na pěkný český film s výborným obsazením a dostatečnou dávkou humoru.
Moje hodnocení: 77 %

Maryška a Francin (B.Šimonová a P.Šporcl)

Pepin a nejmladší Maryška (M.Hruška a D.Verzichová) "na komíně"

nejmladší Maryška a Pepin (D.Verzichová a M.Hruška)

mladší Maryška a Francin (V.Hlaváčková a R.Nevěčný)