"Harlekýnovy milióny" - Jihočeské divadlo

(Bohumil Hrabal)

„Pestré obrazy ze života v Nymburském pivovaře. Co vše se může přihodit, když strýc Pepin přijede na 14 dnů a zůstane 14 let!“

Vzhledem k tomu, že hra měla premiéru už 5. listopadu 2004, jsem jí já navštívila na den přesně o rok později 5. listopadu 2005. Stihla jsem to tzv. za pět minut dvanáct, neboť to bylo bohužel jedno z posledních uvedení.

Příběh se odehrává v domově důchodců, kde jsou ubytované i známé postavy Hrabalových Postřižin – Francin (Petr Šporcl) a Maryška (Bibiana Šimonová). Zatímco Maryška má stále hlavu v oblacích a chtěla by užívat každého nového dne, jediným zájmem jejího muže Francina, je sedět v pokoji na posteli a poslouchat ve sluchátkách zprávy z radia. I ostatní obyvatelky domova (Jaroslava Červenková, Daniela Bambasová, Jana Frouzová, Taťána Kupcová a Teresa Branna) svým přehnaným optimismem a životním elánem „pohoršovala“. Na rozdíl od nich by se tři pamětníci (Petr Červinka, Petr Drholec a Jan Dvořák) k Maryšce v jejích „bláznivých nápadech“ rádi přidali. O všechny se starali dvě sestřičky (Lenka Vodičková a Věra Hollá) a doktor Gruntorád (Pavel Oubram). Ale pouhé představení lidí i života v domově důchodců by nebylo příliš zajímavé. Bylo proto oživeno vzpomínkami hlavních hrdinů. V jednotlivých příbězích samozřejmě nesměl chybět strýc Pepin (Martin Hruška), klasický příklad lidového mudrce, tzv. pábitele. Svým mluvením a vtipnými historkami by odrovnal snad každého, ale Maryška, nadšená ochotnice, byla pro každou jeho srandu. Samozřejmě došlo i na vzpomínku, kdy mladá Maryška (Dana Verzichová) vylezla se strýcem Pepinem na komín a tím tak vyděsila především svého manžela Francina (Václav Vodička), správce pivovaru. Nechyběl ani výprask, který jí za to uštědřil. A pamatujete, jak Pepin vzal, už krátkovlasou, Maryšku (Věra Hlaváčková) „do kola“ a odešla z něj s nohou v sádře. Tak i to se ve hře objevilo. I to, jak jí potom Francin (Roman Nevěčný) všude na rukou nosil a starostlivě o ní pečoval. Ve všech epizodkách ze života však nesmělo chybět Pepinovo vyprávění vtipných historek, a to s takovým nasazením, že ho bylo slyšet daleko široko. Ve hře se ještě objevili tři menší roličky, kterými byl údržbář (Jan Konrád), tenor (Zdeněk Klusák) a Theo-mladý Hrabal (Tomáš Drápela) i s „kolobrndou“.

Hru, o jejíž uvedení se postarali autoři - režie: Ivo Krobot, scéna: Milan Čech j.h., kostýmy: Jana Čechová j.h., hudba: Lubor Šonka j.h., pohybová spolupráce: Zoja Mikotová j.h., dramaturgie: František Řihout a Olga Šubrtová, asistent režie: Pavel Oubram, přestavení řídila: Živana Stupková a další, bych doporučila spíše těm, kteří znají knižní nebo filmovou verzi Hrabalových Postřižin. Hra totiž připomíná určité známé pasáže, ale je také jakýmsi exkurzem do budoucnosti Francina, Maryšky i Pepina. Na divadle trošku nezvyklé bylo, že atmosféru doby, velmi účelně, doplňovala živá kapela na pozadí jeviště. Z hereckých výkonů bych určitě chtěla nejvíce ocenit Petra Šporcla s jeho příjemným hereckým projevem i hlasem, a Bibianu Šimonovou, která svou Maryšku nenechala jen tak se smiřovat s nudným stářím a svými výstupy tak předvedla hned několik odlišných poloh své role. I Martin Hruška měl nelehký úkol, když mu byla svěřena role upovídaného a velmi svérázného strýce Pepina. Ale zvládl ho tak za dva, pokud budu srovnávat s filmovou verzí (neboť Jaromír Hanzlík to prostě nebyl). Zbylé role (zahrál si téměř celý soubor činohry Jihočeského divadla) nebudu podrobněji rozepisovat, i když mě každá něčím zaujala. Nebylo to však nic, co by nějak zvlášť převyšovalo ostatní. Nicméně jsem byla ráda, že jsem si mohla příjemně zavzpomínat na pěkný český film s výborným obsazením a dostatečnou dávkou humoru.
Moje hodnocení: 77 %

Maryška a Francin (B.Šimonová a P.Šporcl)

Pepin a nejmladší Maryška (M.Hruška a D.Verzichová) "na komíně"

nejmladší Maryška a Pepin (D.Verzichová a M.Hruška)

mladší Maryška a Francin (V.Hlaváčková a R.Nevěčný)