"Cikánské kořeny/í" - Severočeské divadlo opery a baletu
(Goran
Bregovič, Dana Dinková)
„Dva různé světy, různé zvyky, dva odlišné pohledy na svět a na život včetně konfliktního vyvrcholení. To vše stojí v cestě dvěma mladým lidem, které spojuje láska.“ (premiéra 14. listopadu 2008)
Na závěr sezóny 2008/2009 jsem si trošku netradičně vybrala taneční představení z repertoáru našeho Severočeského divadla opery a baletu, ale již jak jsem se dozvěděla, že se tento kousek chystají nastudovat, uvažovala jsem o tom, že si na představení jednou zajdu. O kvalitě představení mě však ještě více utvrdilo divadelní ocenění pro představitele hlavní role Vladimíra Gončarova, který za svůj výkon dostal Thálii 2009 pro umělce v oboru balet. Autorkou námětu i libreta je slovenská režisérka a choreografka Dana Dinková, která své divácky nejúspěšnější dílo vytvořila již v roce 2001 pro Státní operu v Bánské Bystrici. Námět i následný scénář vznikl po poslechu strhující a temperamentní hudby světoznámého balkánského skladatele Gorana Bregoviče, jehož tvorba je typická návratem k slovanským a cikánským kořenům. Spolurežisérem a spoluchoreografem byl Daně Jaroslav Moravčík. Spolu dokázali tento spontánní tanec vystihnout hned dvěma linkami dvou tanečních jazyků, kterými byl současný tanec a stylizovaný temperamentní folklór, díky nimž naplnily příběh množstvím zvratů a napětí, výbušností i lyrikou.
Stejně tak jako v shakespearovské tragédii Romeo a Julie i zde proti sobě stojí dva znepřátelené tábory, které jsou ale v dnešní době mnohem aktuálnější. Na jedné straně to je cikánská komunita a na straně druhé bílá popkulturní komunita (nebo jinak také přívrženci hnutí skinheads). Osudovému setkání a následné lásce mezi Čobanem (Vladimír Gončarov) a Darou (Natalia Vassina) se však zabránit nedá. Od chvíle jejich prvního setkání na sebe nemohou přestat myslet. I přes mnohé kulturní a sociální bariéry se snaží o další setkání. Bohužel ale většinu takových setkání provází násilné potyčky, ze kterých Čoban spolu se svými soukmenovci odchází zbitý do krve. Naštěstí má vždy při sobě svého strážného anděla (Jan Herbert Fuchs), který nad ním drží ochranou ruku. Dokonce i tehdy, kdy se ze žalu opije a utopí ve vaně. Po jedné schůzce se svou milou je zastižen na druhé straně plotu a několika členy její party (Jaroslav Žák, Aleš Lerch a Vojtěch Tejkl) zabit. Na smuteční hostinu přijde i Dara, ale také anděl strážný, který mu opět vdechne život. Pohřební hostina se rázem mění ve svatební. Štěstí ale netrvá dlouho. Nezvaní hosté chtějí tuto lásku radikálně ukončit. Naneštěstí se ale trefí do vlastních řad.
Ačkoli do divadla chodím raději na činohru, mám ráda i tanec. Nebráním se tak jednou za čas navštívit nějaké to taneční představení, zvláště pak tak vydařené, jakým bylo právě „Cikánské kořeny/í“ (autorů – hudba: Goran Bregovič, libreto: Dana Dinková, choreografie a režie: Jaroslav Moravčík a Dana Dinková, scéna: Petr Janků, kostýmy: Adriena Adamíková a další). Mělo tu správnou atmosféru, ten správný náboj i temperament. Skvělou hudební a taneční složku perfektně doplnila i scéna a kostýmy, což naprosto pomohlo k dokreslení prostředí. Onen plot byl symbolickým rozdělením dvou entit. Zajímavý byl i „hudební doprovod na cokoliv“ od pet lahví, přes boty a klacky až po řetězy, jimiž si všichni tanečníci k udržení rytmu pomohli a na závěr ještě jedno takové vystoupení přidali. Jednoznačně nejlepší ale byly výkony hlavních představitelů. Vladimír Gončarov se se svou rolí perfektně ztotožnil a jistě si za svůj skvělý výkon divadelní ocenění a uznání zasloužil. Zajímavým protipólem, a to hlavně po taneční stránce, mu byla Natalia Vassina, jíž slušela jak role drsné dívky, tak také „něžná a křehká Julie“. Za nejlepší výstup považuji závěrečný tanec smutného Čobana a Dary, s níž se nedokázal rozloučit i přesto, že již vydechla naposledy. Byl ladný a dojemný zároveň, moc na mě zapůsobil. Rozhodně nápaditý mi připadal i výstup zamilovaného páru ve vaně, i když vypadal skoro až nebezpečně. O poznání temperamentnějším byl skupinový výstup, v němž se jednou coby cikánky a cikáni a jednou coby skini objevili členové souboru SDOB i taneční skupiny Marverci (Margarita Plešková, Iva Šebková, Jana Jandorová, Michaela Procházková, Simona Christianová, Lada Pešková, Vjačeslav Pleškov, Pavel Popovský, Jiří Starý, Róber Király a další). Celkově to bylo prostě super.
Moje hodnocení: 88 %
„Dva různé světy, různé zvyky, dva odlišné pohledy na svět a na život včetně konfliktního vyvrcholení. To vše stojí v cestě dvěma mladým lidem, které spojuje láska.“ (premiéra 14. listopadu 2008)
Na závěr sezóny 2008/2009 jsem si trošku netradičně vybrala taneční představení z repertoáru našeho Severočeského divadla opery a baletu, ale již jak jsem se dozvěděla, že se tento kousek chystají nastudovat, uvažovala jsem o tom, že si na představení jednou zajdu. O kvalitě představení mě však ještě více utvrdilo divadelní ocenění pro představitele hlavní role Vladimíra Gončarova, který za svůj výkon dostal Thálii 2009 pro umělce v oboru balet. Autorkou námětu i libreta je slovenská režisérka a choreografka Dana Dinková, která své divácky nejúspěšnější dílo vytvořila již v roce 2001 pro Státní operu v Bánské Bystrici. Námět i následný scénář vznikl po poslechu strhující a temperamentní hudby světoznámého balkánského skladatele Gorana Bregoviče, jehož tvorba je typická návratem k slovanským a cikánským kořenům. Spolurežisérem a spoluchoreografem byl Daně Jaroslav Moravčík. Spolu dokázali tento spontánní tanec vystihnout hned dvěma linkami dvou tanečních jazyků, kterými byl současný tanec a stylizovaný temperamentní folklór, díky nimž naplnily příběh množstvím zvratů a napětí, výbušností i lyrikou.
Stejně tak jako v shakespearovské tragédii Romeo a Julie i zde proti sobě stojí dva znepřátelené tábory, které jsou ale v dnešní době mnohem aktuálnější. Na jedné straně to je cikánská komunita a na straně druhé bílá popkulturní komunita (nebo jinak také přívrženci hnutí skinheads). Osudovému setkání a následné lásce mezi Čobanem (Vladimír Gončarov) a Darou (Natalia Vassina) se však zabránit nedá. Od chvíle jejich prvního setkání na sebe nemohou přestat myslet. I přes mnohé kulturní a sociální bariéry se snaží o další setkání. Bohužel ale většinu takových setkání provází násilné potyčky, ze kterých Čoban spolu se svými soukmenovci odchází zbitý do krve. Naštěstí má vždy při sobě svého strážného anděla (Jan Herbert Fuchs), který nad ním drží ochranou ruku. Dokonce i tehdy, kdy se ze žalu opije a utopí ve vaně. Po jedné schůzce se svou milou je zastižen na druhé straně plotu a několika členy její party (Jaroslav Žák, Aleš Lerch a Vojtěch Tejkl) zabit. Na smuteční hostinu přijde i Dara, ale také anděl strážný, který mu opět vdechne život. Pohřební hostina se rázem mění ve svatební. Štěstí ale netrvá dlouho. Nezvaní hosté chtějí tuto lásku radikálně ukončit. Naneštěstí se ale trefí do vlastních řad.
Ačkoli do divadla chodím raději na činohru, mám ráda i tanec. Nebráním se tak jednou za čas navštívit nějaké to taneční představení, zvláště pak tak vydařené, jakým bylo právě „Cikánské kořeny/í“ (autorů – hudba: Goran Bregovič, libreto: Dana Dinková, choreografie a režie: Jaroslav Moravčík a Dana Dinková, scéna: Petr Janků, kostýmy: Adriena Adamíková a další). Mělo tu správnou atmosféru, ten správný náboj i temperament. Skvělou hudební a taneční složku perfektně doplnila i scéna a kostýmy, což naprosto pomohlo k dokreslení prostředí. Onen plot byl symbolickým rozdělením dvou entit. Zajímavý byl i „hudební doprovod na cokoliv“ od pet lahví, přes boty a klacky až po řetězy, jimiž si všichni tanečníci k udržení rytmu pomohli a na závěr ještě jedno takové vystoupení přidali. Jednoznačně nejlepší ale byly výkony hlavních představitelů. Vladimír Gončarov se se svou rolí perfektně ztotožnil a jistě si za svůj skvělý výkon divadelní ocenění a uznání zasloužil. Zajímavým protipólem, a to hlavně po taneční stránce, mu byla Natalia Vassina, jíž slušela jak role drsné dívky, tak také „něžná a křehká Julie“. Za nejlepší výstup považuji závěrečný tanec smutného Čobana a Dary, s níž se nedokázal rozloučit i přesto, že již vydechla naposledy. Byl ladný a dojemný zároveň, moc na mě zapůsobil. Rozhodně nápaditý mi připadal i výstup zamilovaného páru ve vaně, i když vypadal skoro až nebezpečně. O poznání temperamentnějším byl skupinový výstup, v němž se jednou coby cikánky a cikáni a jednou coby skini objevili členové souboru SDOB i taneční skupiny Marverci (Margarita Plešková, Iva Šebková, Jana Jandorová, Michaela Procházková, Simona Christianová, Lada Pešková, Vjačeslav Pleškov, Pavel Popovský, Jiří Starý, Róber Király a další). Celkově to bylo prostě super.
Moje hodnocení: 88 %
svatba Dary a Čobana (N.Vassina a V.Gončarov) |
krásné cikánky |
druhá strana |
a konec