"Vražedný pátek" - Divadlo v Řeznické
(Benjamin Kuras)
"Divadelní hra s prvky dokumentárního dramatu, která nekonvenčně a zdánlivě kontroverzně zpracovává téma holocaustu. Provokativní pokus přimět diváka o nazírání viny i z jiných úhlů a zároveň niterná humanistická zpověď člověka, kterého v Londýně v 70. letech 20. století nečekaně dostihne minulost..." (premiéra 12. září 2013)
Jak jsme se domluvili s panem Zindulkou již při jeho poslední návštěvě Ústí nad Labem, tak se i stalo a dne 9. června 2014 jsme vyrazili do Prahy do Divadla v Řeznické. Na programu byla hra zlínského rodáka Benjamina Kurase, který žil od roku 1968 v Londýně. Deset let působil jako redaktor české redakce BBC, několik jako manažer londýnského divadla Young Vic. Od roku 1990 publikuje v českých mediích a vydal 27 českých knih, z nichž se některé staly doslova bestsellery - např. "Češi na vlásku", "Jak přežít padouchy" a "Tao sexu". Jeho inscenace "The Friday Murder" (Vražedný pátek) měla premiéru v roce 1977 v londýnském divadle Soho Poly. V hlavní roli Solomona Freitaga se představil anglo-český herec a Kurasův přítel George Pravda, pro něhož byla hra napsaná. Pozdější rozhlasové verze inscenovala BBC, Izraelský rozhlas i několik německých stanic. Konečně se tento komorní kus dostal i na česká jeviště. Své premiéry se dočkal loňské září v autorově vlastním překladu a úpravě pro Stanislava Zindulku. Režie se ujal jeho syn Jakub Zindulka. Ten si v inscenaci i sám zahrál, a navíc také poprvé na jevišti vystoupil spolu se svým otcem, který v současnosti hraje i v dalších třech inscenacích o dvou hercích ("Ředitelská lože", "Návštěvy u pana Greena" a "Moje strašidlo"). V únoru se s "Vražedným pátkem" zúčastnili již XII. ročníku Třebíčského divadelního festivalu pro 2-3-4 herce, a právě při červnovém představení, kterého jsme byli přítomni, došlo k předání ceny za 1. místo. Pro Stanislava Zindulku je to již druhý úspěch, neboť o rok dříve tuto cenu vyhrál i s inscenací "Návštěvy u pana Greena". Skvělý úspěch, gratuluji ;-)
Do bytu židovského rabína Solomona Freitaga (Stanislav Zindulka) právě dorazí detektiv Scotlandyardu Goldsberg (Jakub Zindulka), kterého si jako Žida rabín speciálně vyžádal. Ten zde má vyšetřit vraždu, jejímž pachatelem je právě Freitag, který se policii sám udal. Oběť prý uškrtil páskem od županu. Pro detektiva je tedy případ vyřešen, ale ještě musí provést podrobnější výslech. Nečeká ovšem, co všechno se během rabínovy výpovědi dozví. I samotného Freitaga vzpomínky, které se mu nečekaně vrátily, zaskočily. Ví přesně, koho zavraždil, neboť právě s jeho příchodem se mu celá paměť vrátila. Oním mužem byl desátník Lindberg, bývalý dozorce v lágru. Ten mu připomněl, že jeho pravým jménem je Heinrich Kravec a že působil coby komandant SS v táboře Belzec, který se nacházel nedaleko polsko-ukrajinských hranic. Tam měl na svědomí smrt devadesáti tisíc Židů. Zni to tak neuvěřitelně, že Goldberg okamžitě volá svého přítele psychiatra Geoffreyho. Freitag však trvá na tom, že není blázen a vše je bohužel tak, jak mu říká. Začalo to velkou láskou k Židovce Haně, kterou chtěl po vyhrocení situace pouze chránit. To se mu dařilo celých devět měsíců, než vážně onemocněl. Bohužel toho využil právě Lindberg a poslal ji též do plynu. Heinricha Kravece pak našli v jiném táboře, ale s číslem a identitou židovského doktora Solomona Freitaga, který se stejně poctivě staral o Němce jako o Židy a Heinrichovi tímto činem nakonec zachránil život. On pak tento závazek přijal a stal se Židem, čemuž zasvětil už celý svůj zbývající život, aby tak alespoň částečně splatil svůj obrovský dluh. Nedokázal se však smířit s tíhou minulosti a přál si, aby byl popraven přímo v Izraeli, v židovském státě. Po telefonátu s izraelským velvyslancem o něj však neprojevili nijaký zájem, neboť ho považují za blázna. Goldberga příběh coby Žida také velmi zasáhl a snad ho i pochopil. Rozhodl se tedy nechat to být. Freitag však vzal vše do svých rukou.
I když vše začíná jako klasická detektivka, graduje postupně celý příběh až do velmi sugestivní osobní zpovědi dosti zlomeného člověka, kterého trýzní vlastní minulost. Téma holocaustu zde vyplouvá na povrch poněkud odlehčeně, čemuž napomáhá postava detektiva v podání Jakuba Zindulky a jeho chladnější přístup k věci, prokládaný sarkastickými narážkami. Z počáteční nedůvěry a neochoty uvěřit však nakonec svůj názor mění a sám cítí tu bolest. Zmůže se však jen na snad nejkrutější ortel "...nechejme to být". Coby herec zahrál, co se od role čekalo, a jako režisér vsadil především na herecké výkony a hloubku celé výpovědi. To se povedlo především díky skvělému výkonu Stanislava Zindulky, který zvládl velmi přesvědčivě odehrát téměř celou inscenaci z jednoho křesla. Drží tragickou linii a v jeho podání má příběh skvělý spád. S přibývajícími informacemi, které staví ty předchozí do zcela nového světla, nutí diváky stále přehodnocovat přijímanou výpověď. Hra totiž klade spoustu otázek viny a neviny, individuální či kolektivní. Téma druhé světové války a s ní souvisejícího holokaustu je vždy velmi náročné a těžko stravitelné, nicméně v tomto příběhu ji autoři (režie a výprava: Jakub Zindulka, dramaturgie: Yvetta Srbová, mix zvuku: František Šimánek a další) podali přijatelnější a nápaditou formou, která jistě diváka vtáhne do příběhu a donutí k zamyšlení. Nebylo třeba velké scény či efektů, ke zvukovému podkreslení stačilo pár tónů a zvuk bouřky a projíždějícího vlaku. To stejně jako pohled na "nastíněný" ostnatý drát postačilo k dokreslení temnější posmutnělé atmosféry. Nic tak zbytečně nebránilo divákům v komorním prostředí malého divadla nechat se vtáhnout do děje. Navíc se je tak pokusili přimět nazřít lehce provokativně na otázku viny i z jiných úhlů. Myslím, že se spolupráce otce a syna velmi vydařila a hra určitě stojí za vidění.
"Divadelní hra s prvky dokumentárního dramatu, která nekonvenčně a zdánlivě kontroverzně zpracovává téma holocaustu. Provokativní pokus přimět diváka o nazírání viny i z jiných úhlů a zároveň niterná humanistická zpověď člověka, kterého v Londýně v 70. letech 20. století nečekaně dostihne minulost..." (premiéra 12. září 2013)
Jak jsme se domluvili s panem Zindulkou již při jeho poslední návštěvě Ústí nad Labem, tak se i stalo a dne 9. června 2014 jsme vyrazili do Prahy do Divadla v Řeznické. Na programu byla hra zlínského rodáka Benjamina Kurase, který žil od roku 1968 v Londýně. Deset let působil jako redaktor české redakce BBC, několik jako manažer londýnského divadla Young Vic. Od roku 1990 publikuje v českých mediích a vydal 27 českých knih, z nichž se některé staly doslova bestsellery - např. "Češi na vlásku", "Jak přežít padouchy" a "Tao sexu". Jeho inscenace "The Friday Murder" (Vražedný pátek) měla premiéru v roce 1977 v londýnském divadle Soho Poly. V hlavní roli Solomona Freitaga se představil anglo-český herec a Kurasův přítel George Pravda, pro něhož byla hra napsaná. Pozdější rozhlasové verze inscenovala BBC, Izraelský rozhlas i několik německých stanic. Konečně se tento komorní kus dostal i na česká jeviště. Své premiéry se dočkal loňské září v autorově vlastním překladu a úpravě pro Stanislava Zindulku. Režie se ujal jeho syn Jakub Zindulka. Ten si v inscenaci i sám zahrál, a navíc také poprvé na jevišti vystoupil spolu se svým otcem, který v současnosti hraje i v dalších třech inscenacích o dvou hercích ("Ředitelská lože", "Návštěvy u pana Greena" a "Moje strašidlo"). V únoru se s "Vražedným pátkem" zúčastnili již XII. ročníku Třebíčského divadelního festivalu pro 2-3-4 herce, a právě při červnovém představení, kterého jsme byli přítomni, došlo k předání ceny za 1. místo. Pro Stanislava Zindulku je to již druhý úspěch, neboť o rok dříve tuto cenu vyhrál i s inscenací "Návštěvy u pana Greena". Skvělý úspěch, gratuluji ;-)
Do bytu židovského rabína Solomona Freitaga (Stanislav Zindulka) právě dorazí detektiv Scotlandyardu Goldsberg (Jakub Zindulka), kterého si jako Žida rabín speciálně vyžádal. Ten zde má vyšetřit vraždu, jejímž pachatelem je právě Freitag, který se policii sám udal. Oběť prý uškrtil páskem od županu. Pro detektiva je tedy případ vyřešen, ale ještě musí provést podrobnější výslech. Nečeká ovšem, co všechno se během rabínovy výpovědi dozví. I samotného Freitaga vzpomínky, které se mu nečekaně vrátily, zaskočily. Ví přesně, koho zavraždil, neboť právě s jeho příchodem se mu celá paměť vrátila. Oním mužem byl desátník Lindberg, bývalý dozorce v lágru. Ten mu připomněl, že jeho pravým jménem je Heinrich Kravec a že působil coby komandant SS v táboře Belzec, který se nacházel nedaleko polsko-ukrajinských hranic. Tam měl na svědomí smrt devadesáti tisíc Židů. Zni to tak neuvěřitelně, že Goldberg okamžitě volá svého přítele psychiatra Geoffreyho. Freitag však trvá na tom, že není blázen a vše je bohužel tak, jak mu říká. Začalo to velkou láskou k Židovce Haně, kterou chtěl po vyhrocení situace pouze chránit. To se mu dařilo celých devět měsíců, než vážně onemocněl. Bohužel toho využil právě Lindberg a poslal ji též do plynu. Heinricha Kravece pak našli v jiném táboře, ale s číslem a identitou židovského doktora Solomona Freitaga, který se stejně poctivě staral o Němce jako o Židy a Heinrichovi tímto činem nakonec zachránil život. On pak tento závazek přijal a stal se Židem, čemuž zasvětil už celý svůj zbývající život, aby tak alespoň částečně splatil svůj obrovský dluh. Nedokázal se však smířit s tíhou minulosti a přál si, aby byl popraven přímo v Izraeli, v židovském státě. Po telefonátu s izraelským velvyslancem o něj však neprojevili nijaký zájem, neboť ho považují za blázna. Goldberga příběh coby Žida také velmi zasáhl a snad ho i pochopil. Rozhodl se tedy nechat to být. Freitag však vzal vše do svých rukou.
I když vše začíná jako klasická detektivka, graduje postupně celý příběh až do velmi sugestivní osobní zpovědi dosti zlomeného člověka, kterého trýzní vlastní minulost. Téma holocaustu zde vyplouvá na povrch poněkud odlehčeně, čemuž napomáhá postava detektiva v podání Jakuba Zindulky a jeho chladnější přístup k věci, prokládaný sarkastickými narážkami. Z počáteční nedůvěry a neochoty uvěřit však nakonec svůj názor mění a sám cítí tu bolest. Zmůže se však jen na snad nejkrutější ortel "...nechejme to být". Coby herec zahrál, co se od role čekalo, a jako režisér vsadil především na herecké výkony a hloubku celé výpovědi. To se povedlo především díky skvělému výkonu Stanislava Zindulky, který zvládl velmi přesvědčivě odehrát téměř celou inscenaci z jednoho křesla. Drží tragickou linii a v jeho podání má příběh skvělý spád. S přibývajícími informacemi, které staví ty předchozí do zcela nového světla, nutí diváky stále přehodnocovat přijímanou výpověď. Hra totiž klade spoustu otázek viny a neviny, individuální či kolektivní. Téma druhé světové války a s ní souvisejícího holokaustu je vždy velmi náročné a těžko stravitelné, nicméně v tomto příběhu ji autoři (režie a výprava: Jakub Zindulka, dramaturgie: Yvetta Srbová, mix zvuku: František Šimánek a další) podali přijatelnější a nápaditou formou, která jistě diváka vtáhne do příběhu a donutí k zamyšlení. Nebylo třeba velké scény či efektů, ke zvukovému podkreslení stačilo pár tónů a zvuk bouřky a projíždějícího vlaku. To stejně jako pohled na "nastíněný" ostnatý drát postačilo k dokreslení temnější posmutnělé atmosféry. Nic tak zbytečně nebránilo divákům v komorním prostředí malého divadla nechat se vtáhnout do děje. Navíc se je tak pokusili přimět nazřít lehce provokativně na otázku viny i z jiných úhlů. Myslím, že se spolupráce otce a syna velmi vydařila a hra určitě stojí za vidění.
Moje hodnocení: 72 %
 |
| Freitag a Goldberg (S.Zindulka a J.Zindulka) |
 |
| Freitag a Goldberg (S.Zindulka a J.Zindulka) |
 |
| Freitag a Goldberg (S.Zindulka a J.Zindulka) |
posted by lucifer at 19:58
0 Comments:
Okomentovat
<< Home