"Návštěvy u pana Greena" - Divadlo Bez zábradlí
(Jeff Baron)
"Legrační i dojímavý příběh lásky a odpuštění." (premiéra 26. dubna 2011)
Na závěr poslední divadelní sezóny jsme si zase jednou vyrazili do Prahy. Dne 23. června 2011 jsme využili pozvání pana Zindulky na další z jeho novějších představení (premiéru mělo teprve před 2 měsíci), které se hraje na jevišti Divadla Bez zábradlí. V tomto příběhu o riziku osamělosti, předsudků a netolerance vystupují pouze dva herci, mezi nimiž je věkový rozdíl dvou generací. Nejen díky věku, ale i okolnostem, se mezi nimi začne vyvíjet a prohlubovat výjimečný vztah. Svou premiéru měla tato nejznámější hra Jeffa Barona 20. června 1996 na Berkshirském divadelním festivalu v americkém Stockbridge ve státě Massachusetts. Poté se celý rok hrála v newyorském Union Square Theatre (1997-1998). Od té doby byla přeložena do 23 jazyků a hrála se v 37 zemích ve více než 300 nastudováních a zařadila se tak mezi celosvětově nejhranější hry. Byla navržena na Drama League Award (New York), ACE (Buenos Aires), Molierovu cenu (Paříž) a získala ceny za nejlepší hru v Řecku, Izraeli, Uruguayi, Turecku, Chile a Německu a cenu Kulturpreis Europa. Jeho novější hry měly premiéry v Austrálii, Jižní Americe a Evropě ve spolupráci s nejvýznamnějšími světovými herci a režiséry.
Do bytu šestaosmdesátiletého pana Greena (Stanislav Zindulka) zavítá na nezvanou návštěvu devětadvacetiletý zaměstnanec American Express Ross Gardiner (Matěj Hádek). Přestože je to velmi perspektivní mladý muž z dobré rodiny, byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací - starat se po určitou dobu o pana Greena, neboť před nedávnou dobou ohrozil rychlou jízdou jeho bezpečnost. Pan Green je pravověrný žid, který po smrti své milované manželky žije v tomto manhatanském činžáku sám. Nikam nechodí, ani nevybírá poštu, nenakupuje si jídlo, nevaří a neuklízí. Všechno to obstarávala jeho žena a nyní by mu s tím měl pomoci Ross. Přijetí starého pána je velmi nevrlé, ale Ross se nenechá jen tak odbýt. Vždy, když má volnou chvíli, se za panem Greenem zastaví, přinese mu něco k jídlu, vybere mu poštu a prohodí s ním pár slov. S každou další návštěvou se začínají více poznávat a odmítavost pana Greena postupně polevuje, zvláště když se dozví, že i Ross pochází ze židovské rodiny. Zdá se, že se vše obrací k dobrému. Starý pán si na návštěvy zvykne a občas to vypadá, jako by se i těšil. Už je i ochotný si s Rossem povídat, a to dokonce i o své rodině. Velmi často a velmi hezky vypráví o své ženě, o tom, jak se poznali, co spolu prožili a že neměli děti. Vše funguje ovšem jen do okamžiku, kdy se mu Ross přizná, že je gay. Všechny sympatie k mladíkovi náhle mizí. Pro pana Greena je to neuvěřitelné a radí mu, ať se raději ožení. Ross má však ve věci jasno a ani pan Green, ani jeho otec, na tom nic nezmění. Dokonce svou situaci přirovnává k postavení židů během holocaustu. Čas běží, návštěv přibývá a pošta na stolku se plní. Z jednoho společného rozhovoru vyjde najevo, že pan Green má dceru, kterou za svou dceru přestal považovat už před lety. Došlo k tomu tehdy, kdy se provdala za muže s jinou vírou. Nemohl se s tím smířit, a tak spolu přestali komunikovat. Teda to si alespoň pan Green myslel. Z omylu ho vyvedl až Ross, který jeden z mnoha došlých a neotevřených dopisů přečetl. Byla v něm smutná pravda, díky které málem pan Green přišel o rozum. Vyplynulo z něj mimo jiné to, že si dcera s matkou za jeho zády pravidelně dopisovala, že má svou vlastní rodinu i to, že vlastně nevěděla, že paní Greenová zemřela. Ross velmi dobře zná podobné odmítnutí ze strany rodičů, a tak se do toho vloží. Podaří se mu pana Greena obměkčit. Ten, blížícím se setkáním, náhle pookřeje. Zazvoní zvonek...
Bylo to opravdu velmi dojemné představení, tedy hlavně jeho vyvrcholení. Celé ho však vyšperkovaly výkony obou herců. Ačkoliv se jedná o téměř všední příběh, herecké předvedení obou protagonistů bylo špičkové. Vitální Stanislav Zindulka se jako mávnutím proutku stal zatrpklým starcem, uzavřeným před světem, lidmi, i svou zbývající rodinou, které se před lety tak hloupě vzdal. Každým proneseným slovem i propracovaným gestem a pohybem jen podtrhuje charakter i pocity své postavy. Jeho výkon je mimořádný a naprosto uvěřitelný. Pro mne osobně to byl jeho nejlepší výkon z těch, co jsem zatím měla možnost vidět. Stejně vhodně vybraný byl i jeho "parťák", pro mě sympatičtější z obou bratrů - Matěj Hádek. Nebyla to vděčná role, přesto se jí Matěj chopil statečně. Působil přesně tak, jak jeho postava slušně vychovaného mladíka z dobré rodiny, který se se svým životem musí prát sám, vyžadovala. Síla jeho osobnosti zlomila i zatvrzelost starého pána a možná i některého z diváků, kteří trpí určitými předsudky. Tvůrci inscenace (překlad: Benjamin Kuras, scéna: Jiří Hlupý, kostýmy: Katarína Hollá, režie: Vladimír Michálek, a další) dokázali citlivě zpracovat téma mezigeneračních vztahů a porozumění, ale také "vrtochů stáří". Dotkli se i otázek židovství či homosexuality. Je to hra především o předsudcích a o osamělosti, která není pro člověka zrovna přirozená, ale i přesto je možno s tím něco udělat. Jenom chtít a zkusit to. Povzbuzující závěr tak jen byl třešničkou na dortu. Konec dobrý, všechno dobré. Pokud si chcete užít výtečné herecké výkony a také se lehce pobavit, vypravte se na "Pana Greena".
Moje hodnocení: 76 %
"Legrační i dojímavý příběh lásky a odpuštění." (premiéra 26. dubna 2011)
Na závěr poslední divadelní sezóny jsme si zase jednou vyrazili do Prahy. Dne 23. června 2011 jsme využili pozvání pana Zindulky na další z jeho novějších představení (premiéru mělo teprve před 2 měsíci), které se hraje na jevišti Divadla Bez zábradlí. V tomto příběhu o riziku osamělosti, předsudků a netolerance vystupují pouze dva herci, mezi nimiž je věkový rozdíl dvou generací. Nejen díky věku, ale i okolnostem, se mezi nimi začne vyvíjet a prohlubovat výjimečný vztah. Svou premiéru měla tato nejznámější hra Jeffa Barona 20. června 1996 na Berkshirském divadelním festivalu v americkém Stockbridge ve státě Massachusetts. Poté se celý rok hrála v newyorském Union Square Theatre (1997-1998). Od té doby byla přeložena do 23 jazyků a hrála se v 37 zemích ve více než 300 nastudováních a zařadila se tak mezi celosvětově nejhranější hry. Byla navržena na Drama League Award (New York), ACE (Buenos Aires), Molierovu cenu (Paříž) a získala ceny za nejlepší hru v Řecku, Izraeli, Uruguayi, Turecku, Chile a Německu a cenu Kulturpreis Europa. Jeho novější hry měly premiéry v Austrálii, Jižní Americe a Evropě ve spolupráci s nejvýznamnějšími světovými herci a režiséry.
Do bytu šestaosmdesátiletého pana Greena (Stanislav Zindulka) zavítá na nezvanou návštěvu devětadvacetiletý zaměstnanec American Express Ross Gardiner (Matěj Hádek). Přestože je to velmi perspektivní mladý muž z dobré rodiny, byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací - starat se po určitou dobu o pana Greena, neboť před nedávnou dobou ohrozil rychlou jízdou jeho bezpečnost. Pan Green je pravověrný žid, který po smrti své milované manželky žije v tomto manhatanském činžáku sám. Nikam nechodí, ani nevybírá poštu, nenakupuje si jídlo, nevaří a neuklízí. Všechno to obstarávala jeho žena a nyní by mu s tím měl pomoci Ross. Přijetí starého pána je velmi nevrlé, ale Ross se nenechá jen tak odbýt. Vždy, když má volnou chvíli, se za panem Greenem zastaví, přinese mu něco k jídlu, vybere mu poštu a prohodí s ním pár slov. S každou další návštěvou se začínají více poznávat a odmítavost pana Greena postupně polevuje, zvláště když se dozví, že i Ross pochází ze židovské rodiny. Zdá se, že se vše obrací k dobrému. Starý pán si na návštěvy zvykne a občas to vypadá, jako by se i těšil. Už je i ochotný si s Rossem povídat, a to dokonce i o své rodině. Velmi často a velmi hezky vypráví o své ženě, o tom, jak se poznali, co spolu prožili a že neměli děti. Vše funguje ovšem jen do okamžiku, kdy se mu Ross přizná, že je gay. Všechny sympatie k mladíkovi náhle mizí. Pro pana Greena je to neuvěřitelné a radí mu, ať se raději ožení. Ross má však ve věci jasno a ani pan Green, ani jeho otec, na tom nic nezmění. Dokonce svou situaci přirovnává k postavení židů během holocaustu. Čas běží, návštěv přibývá a pošta na stolku se plní. Z jednoho společného rozhovoru vyjde najevo, že pan Green má dceru, kterou za svou dceru přestal považovat už před lety. Došlo k tomu tehdy, kdy se provdala za muže s jinou vírou. Nemohl se s tím smířit, a tak spolu přestali komunikovat. Teda to si alespoň pan Green myslel. Z omylu ho vyvedl až Ross, který jeden z mnoha došlých a neotevřených dopisů přečetl. Byla v něm smutná pravda, díky které málem pan Green přišel o rozum. Vyplynulo z něj mimo jiné to, že si dcera s matkou za jeho zády pravidelně dopisovala, že má svou vlastní rodinu i to, že vlastně nevěděla, že paní Greenová zemřela. Ross velmi dobře zná podobné odmítnutí ze strany rodičů, a tak se do toho vloží. Podaří se mu pana Greena obměkčit. Ten, blížícím se setkáním, náhle pookřeje. Zazvoní zvonek...
Bylo to opravdu velmi dojemné představení, tedy hlavně jeho vyvrcholení. Celé ho však vyšperkovaly výkony obou herců. Ačkoliv se jedná o téměř všední příběh, herecké předvedení obou protagonistů bylo špičkové. Vitální Stanislav Zindulka se jako mávnutím proutku stal zatrpklým starcem, uzavřeným před světem, lidmi, i svou zbývající rodinou, které se před lety tak hloupě vzdal. Každým proneseným slovem i propracovaným gestem a pohybem jen podtrhuje charakter i pocity své postavy. Jeho výkon je mimořádný a naprosto uvěřitelný. Pro mne osobně to byl jeho nejlepší výkon z těch, co jsem zatím měla možnost vidět. Stejně vhodně vybraný byl i jeho "parťák", pro mě sympatičtější z obou bratrů - Matěj Hádek. Nebyla to vděčná role, přesto se jí Matěj chopil statečně. Působil přesně tak, jak jeho postava slušně vychovaného mladíka z dobré rodiny, který se se svým životem musí prát sám, vyžadovala. Síla jeho osobnosti zlomila i zatvrzelost starého pána a možná i některého z diváků, kteří trpí určitými předsudky. Tvůrci inscenace (překlad: Benjamin Kuras, scéna: Jiří Hlupý, kostýmy: Katarína Hollá, režie: Vladimír Michálek, a další) dokázali citlivě zpracovat téma mezigeneračních vztahů a porozumění, ale také "vrtochů stáří". Dotkli se i otázek židovství či homosexuality. Je to hra především o předsudcích a o osamělosti, která není pro člověka zrovna přirozená, ale i přesto je možno s tím něco udělat. Jenom chtít a zkusit to. Povzbuzující závěr tak jen byl třešničkou na dortu. Konec dobrý, všechno dobré. Pokud si chcete užít výtečné herecké výkony a také se lehce pobavit, vypravte se na "Pana Greena".
Moje hodnocení: 76 %
 |
| Ross a pan Green (M.Hádek a S.Zindulka) |
 |
| Ross a pan Green (M.Hádek a S.Zindulka) |
 |
| Ross a pan Green (M.Hádek a S.Zindulka) |
posted by lucifer at 20:08
1 Comments:
moc zajímavá hra
Okomentovat
<< Home