"Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi" - host Činoherního studia

(Tom Stoppard)

„Nikdy nepochopili, proč mají zemřít…“ (premiéra 11. ledna 2006)

Ano, skvělý nápad. Stejně jako spoustu diváků i divadelníků mě nadchl nápad sira Toma Stopparda, rozeného Tomáše Strausslera, který v Edinburghu v roce 1966 uvedl svou novou hru inspirovanou jedním z nejznámějších děl dramatika Williama Shakespeara – Hamletem. Jejími hlavními hrdiny však nebyl Hamlet, král, královna ani bratrovrah, ale postavy, které v dramatu mají jenom okrajovou roli, aby nakonec zvýšily počet obětí. Jsou jimi dva princovi spolužáci. Jeho hru hned čekala cesta z malého divadla na větší scény například Národní divadlo v Londýně nebo Broadway v New Yorku. Získal spoustu ocenění – hru roku, hru desetiletí; dokonce byl prohlášen nejlepším dramatikem roku 1968. Dílo bylo i zfilmováno (hlavní role: Gary Oldman a Tim Roth) a v roce 1990 získal na MFF v Benátkách Zlatého lva. Když jsem se dozvěděla, že hru nastudovali i u nás a že hlavní role mají mít Martin Hofmann, který mě zaujal už ve "Večírku na Seině", a také můj oblíbený „činoherák“ Marek Němec, čekala jsem na příležitost vyrazit do Prahy. Nakonec jsem se dočkala nečekaného a to, když k nám do ČS přijel 15. listopadu 2007 Divadelní spolek Kašpar na hostování.

Rosencrantz (Marek Němec) a Guildenstern (Martin Hofmann) byli pozváni na hrad Elsinor. Příběh začíná v momentě, kdy se na své cestě probudí a neví kudy dál. Házejí si mincí, ale pořád padá hlava. Setkávají se s potulnými herci, v jejichž čele stojí první herec (František Kreuzmann), který jim za pomoci svých kolegů (Václav Jakoubek a Filip Nuckolls) předvádí své umění a možnosti. Rose s Guilem to však příliš nenadchne, a tak pokračují dál na hrad. Konečně se dozvídají o svém poslání. Král s královnou je žádají, aby zkusili zjistit příčinu Hamletova podivného chování. Ten je uvítá, ale nic ze svého plánu jim neprozradí. Oběma hrdinům nezbývá než pozorovat, co se na dvoře děje a podle toho si musí celou skládačku sestavovat sami. Nemají jedinou příležitost zasáhnout do děje. Na pozadí celého jejich pobytu zde se mezitím odehrává ono známé drama. Druhý den se Ros s Guilem ocitají na lodi smeřující do Anglie. Byl jim svěřen dopis s posláním, který mají předat anglickému králi. V jedné ze svých mnoha debat dospějí k závěru, že vlastně vezou Hamleta na smrt, ten však své „přátele“ obelstí a z lodi uteče; zároveň také změní jména v dopise na jejich. Nikoho tak nepřekvapí, že „Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi“.

Byli nudní, obyčejní a vlastně vším jen tak prošli, aniž by zde něco zanechali. Přesto bylo zajímavé být na „známém“ místě, ve „známém“ příběhu, ve „známé“ době, a přitom vše sledovat z opačného pohledu. Byli podobnými pozorovateli, kterými by mohl být každý z nás, pokud by bylo možné se tam v čase a prostoru přesunout. Každý si mohl vyslechnout spoustu jejich rádoby duchaplných filozofických úvah, kterým snad ani sami nerozuměli, nebo si s nimi zahrát hru na otázky. Když budete pozorní, možná i odhalíte její pravidla. Martina Hofmanna, stejně jako ve „Večírku“, musím ocenit za text, který se zvládl naučit a dofilozofovat až do konce a všem divákům, kteří chtěli jeho myšlenky pochopit a vstřebat, skutečně zamotat hlavu. A Marek Němec mu zvládl dobře sekundovat. Dokonce i pan režisér Filip Nuckolls se v epizodní roličce potulného herce pořádně rozparádil. Návrh scény vypadal zdánlivě jednoduše, ale coby zákulisí příběhu posloužil velmi efektivně. Hlavní Hamletův příběh se tak odehrál jako stínohra „potulných herců“ doplněná hlasy z reproduktoru. Hru (autorů – režie: Filip Nuckolls, dramaturg: Jakub Špalek, scéna: Libuše Josefy, kostýmy: Vladislava Prudičová, hudba: Petr Malásek a další) doporučuji jen těm, kteří viděli nebo alespoň znají „Hamleta“ a mají zájem vidět ho trochu jinak.
Moje hodnocení: 66 %

Guildenstern a Rosencrantz (M.Hofmann a M.Němec)

herci a Guil (V.Jakoubek, F.Rajmont, F.Kreuzmann a M.Hofmann)

Guil a Ros (M.Hofmann a M.Němec)