Divadlo a já 2004-2015: "Famiglia"

(Johana Součková a Vladimír Čepek)

„Questa guerra é cosa nostra – Tohle je naše věc.“ (světová premiéra 6. dubna 2007)

Ještě trocha volna (než bude zkouška a následně snad i nějaká ta práce)...takže nádech, výdech :-)…a navíc také blížící se (tentokrát už ne tak školní jako prostě divadelní) prázdniny, že jsem hold ještě musela 11. června 2007 využít příležitost navštívit mé oblíbené ČS. Tentokrát jsem se vypravila na, pro mě opět nový, žánr a tím je gangsterka z prostředí italské mafie v Bronxu. Mezi informacemi, které jsem se ke hře dočetla stálo mj. i: „Pocta všem, kteří se zasloužili o to, že gangsterka má delší život než její hrdinové.“ Tak tedy i dramaturgům ČS Johaně Součkové a Vladimíru Čepkovi, kteří napsali text, a tak se vlastně zasloužili i o původní hru našeho „Činoheráku“ a tím vlastně i o světovou premiéru. Spolu s nimi se na hře podíleli i další tvůrci - kostýmy: Jana Smetanová, scéna: Jan Bažant, režie: Filip Nuckolls a další.

Ocitáme se v prostředí baru; za barem barman (Vladimír Čepek), u mikrofonu zpěvačka Lola (Irena Kristeková), u stolu mladík Johny (Jan Jankovský). V ulicích klid, jen je možno slyšet pravidelné kroky dvou „fešně“ oblečených mužů, kteří si do baru přišli vyřídit své účty. Je to mladý Maranzano (Jan Plouhar) a jeho pobočník (Kryštof Rímský). Barman jim však statečně vzdoruje a v nestřeženém momentu na Maranzana namíří pušku. Johny ho však včas varuje, a tak rychlejší kulka trefí barmana. Maranzano je mladíkovi vděčný za záchranu života, ale taky se musí přesvědčit, že o tom, co zde viděl bude mlčet. Johny je sirotek a nemá co ztratit. Upne se na myšlenku, že by se chtěl stát členem Maranzanovy rodiny - famiglie, a tak se druhý den vrátí do baru. Právě se zde koná oslava záchrany života mladého Maranzana. Nechybí zde ani jeho otec, šéf gangu, Jack Maranzano (Jan Holík) a jeho žena Virginie (Tereza Hofová). Po seznámení se s Johnym ho Jack pozve k sobě do kanceláře, a tam mu následně zadá úkol, kterým si ověří, zda by ho do své „rodiny“ mohl přijmout. Musí se setkat s Lucianem (Jaroslav Achab Haidler), šéfem jiného gangu, a tak říkajíc Jackovým rivalem, a definitivně ho přesvědčit, že s ním do žádných obchodů nepůjdou. Ve zkoušce obstojí a stává se Maranzanovým druhým „synem“. Mladý Maranzano má však „pifku“ na jednoho z nejlepších Lucianových mužů, kterým je Zajíc (Dan Dittrich); od svého otce má však přísně zakázáno ho zabít. Bohužel však toto nařízení svého otce jednoho dne, kdy se spolu setkají v baru, poruší, a i s jeho kumpánem (Vojta Kadeřábek) je oba zabije. Zadělá si tím na větší problém v podobě Andělíčka (Matúš Bukovčan), jenž je pověřen potrestat Zajícova vraha. Díky Lole, která se v tomto prostředí již delší dobu pohybuje na tenkém ledě života a smrti a nemá tak příliš na výběr, se dozví jméno vraha. Pak už pro něj není tak těžký úkol mladého Maranzana najít. Vyřízení účtu má však zajímavé rozuzlení.

No, dala jsem si teď s psaním blogu trochu na čas. Nějak jsem se k tomu dřív nedostala a taky už jsem pořádně nevěděla jak do toho. Přeci jen se o představení píše líp s menším časovým odstupem, než jsem si teď dala já. Nicméně jsem to dala dohromady :-). A teď k mému hodnocení. Sice jsem ráda za nový žánr na divadelní scéně, ale co se příběhu týká musím říct „nic nového, nic zajímavého, nic neočekávaného“. V první půlce jakoby se ani nic nedělo, tedy kromě vyšší spotřeby barmanů. Bylo to pro diváky celkem úsměvné a mě k tomu napadla větička „zastřel si svého dramaturga, ale nebudeš to mít tak snadné…má totiž tři životy“ :-) (pro méně všímavé čtenáře: si ony barmany zahrál právě pan dramaturg Vladimír Čepek). Prostředí famiglie Maranzanů mi přišlo, na rozdíl od klasické mafie, které se každý obává, celkem přátelské. Snad to bylo i díky Janu Holíkovi, který coby velký šéf působil lidsky, a ne tak nekompromisně, zatímco jeho syn v podání Jana Plouhara dřív pálil a pak teprve myslel. Působilo to, jako byste dali malému dítěti stříkací pistolku a on chtěl každého pokropit. Zkrátka bych chtěla říct, že tato hra bohužel nepatří mezi mé oblíbené, i když musím ocenit dobově vhodně zvolené kostýmy i scénu. Z hereckých výkonů mě zaujal Dan Dittrich, který do hry vnesl trochu šťávu a svůj tragikomický výstup si k potěše všech diváků pěkně užil. To nejlepší jsem si však nechala nakonec. Pomyslnou třešničkou na dortu hry Famiglie je jednoznačně Irena Kristeková a její krásně „barevný“ hlas, který tentokrát využila ke zpěvu. Irena je krásná a přitažlivá žena, ale také dobrá a zajímavá herečka. Tentokrát mě ještě ke všemu zaujala skvělým zpěvem, takže tleskám…bylo to moc pěkné a kdyby bylo, tak se hlásím o CDéčko ;-).
Moje hodnocení: 65 %