20 října 2007

"Sloní muž" - host Činoherního studia

(Luboš Balák a kol.)
„Život a dobrodružství Josepha C. Merricka, jednoho z nejnešťastnějších a nejodpudivějších synů Anglie.“ (premiéra 30. října 2006)
Tento týden se uskutečnil již po páté i další ze skvělých divadelních projektů. „Nová osa“ je projektem, jímž si některá mimopražská divadla vyměňují svá představení a konfrontují tak mezi sebou svoji tvorbu, která je zaměřena především na současné texty a tak oslovuje především mladé diváky. Do letošního jubilejního ročníku se zapojila tři divadla – brněnské HaDivadlo, ostravské Divadlo Petra Bezruče, ale také ústecké Činoherní studio. Právě na den 18. října 2007 bylo naplánováno představení brněnského HaDivadla v našem ČS. Moc jsem se na jejich představení „Sloního muže“ těšila.
Příběh začíná v roce 2004, kdy byla J.C.Merrickovi (Kamila Kalousová) odhalena na jednom z domů v Leicesteru pamětní deska. Během chvilky se však v čase přeneseme do konce 19. století, kdy skutečně žil. Jeho matka po porodu zemřela a jeho otec (Roman Slovák) si po čase našel novou ženu (Ilona Barath), která mu dávala značně najevo, jak jiný je od ostatních dětí a tak se malý Joseph raději schovával ve skříni. Trpěl Proteovým syndromem, což je choroba, při níž je organismus tvořen z více geneticky odlišných částí; hlavu měl obrovskou a masitou, obličej rozvrásněný rýhami, ústa zdeformovaná, jednu ruku a nohu skutečně sloních proporcí a k tomu šedou kůži. Stejně jako spousta dalších jeho současníků věřil, že to vše způsobilo narušení vývoje plodu v těle jeho matky, když ji polekal slon. Kvůli své nemoci přilíš nikam nevycházel a nebo se jen v noci s papírovým pytlem na hlavě toulal londýnskými ulicemi . Zanedlouho byl nucen se o sebe postarat sám a tak hledal práci, kde se dalo. Mimo jiné také v továrně na doutníky, jejíž předák (Marián Chalány) s ním však pro neplnění výroby nebyl spokojen a po chvíli ho vyhodil. Joseph věděl, že příliš šancí na normální práci nemá a tak zkusil napsat dopis majiteli varieté Tomu Normanovi (Marek Pospíchal), zda-li by neměl zájem o další „obludu“ do svého ansámblu podivností. Ten ho s nadšením přijal a s trochou nadsázky z něj udělal hvězdu. Po bezrukém muži s pilkou (Roman Slovák), kouzelníkovi (Michal Bumbálek), tanečnici Mary Kelly (Jana Plodková) a jednonohém stepaři (Jiří Hájek) se v Music Hallu stal hřebem večera. Tom ho také seznámil s Dr. Trevesem (Jiří Hájek), který byl jeho nemocí velmi překvapen, ale pomoci mu bohužel nedokázal. Josepha dokonce svou návštěvou poctila i sama královna Viktorie (Roman Slovák). Vydělával peníze, měl přátele a zažíval své nejšťastnější období. Nic však netrvá věčně a najednou přišlo oznámení, že je zákaz veřejného vystupování lidských monster. Tom mu proto zprostředkoval angažmá v zahraničí, kam však podobný zákaz dorazil o chvilku později. Joseph se tak bez jakýhkoliv prostředků vrátil do Londýna, kde se ho ujal jeho přítel Dr. Treves, který mu dokonce splnil jeho sen, žít na venkově. Zde se i velmi sblížil s tanečnicí Mary Kelly. Jako jeden z mála takto nemocných lidí se Joseph dožil dospělého věku (1862-1890).
Tahle hra pro mě byla opravdu příjemnou divadelní „lahůdkou“. Moc se mi líbilo její ztvárnění, které kladlo velký důraz hlavně na výrazovou složku, líbila se mi hudba, která skvěle doplnila celý groteskně ponurý příběh, naprosto jedinečné se mi zdály i výkony všech herců. Především mě zaujala Jana Plodková, která měla možnost předvést své herecké umění a výraz hned v několika rolích. Ve všech přesně zapadla do doby, prostředí i celého příběhu. Stejný pocit jsem měla i z Marka Pospíchala, jehož postava Toma Normana, ukázala principála v naprosto odlišném světle, než by se dalo očekávat. Nebyl to člověk, který by sbíral senzace a pak je s posměchem všem ukazoval, naopak se jim snažil pomoci a bral je za své kolegy. Stejně tak bych mohla jmenovat i další a další herce; k nikomu z nich nemám žádnou výtku; naopak své party odehráli, tak že příběh měl spád a diváka nenudil. Co se do hraného příběhu nevešlo, bylo promítáno na plátně v pozadí. Jednalo se především o titulky, které upřesňovaly jednotlivé pasáže života, ale také dobové fotografie Josepha C. Merricka. Děkuji těm, kteří se podíleli na této inscenaci (režie: Luboš Balák, dramaturgie: Luboš Malinovský, hudba: Petr Hromádka, choreografie: Pavel Strouhal, kostýmy: Kateřina Kumhalová, výtvarná spolupráce: Pavel Borák, maska Sloního muže: Barbora Křístková a Tonda Maloň, masky: Anna Pilná j.h., realizace kostýmů: Babka Skočovská a další) a také těm, kteří vytváří a uskutečňují projekt „Nová osa“. Doufám, že se na něj budu moci těšit i v dalších letech.
Moje hodnocení: 92 %

sbor doktorů a vědců (R.Slovák, J.Žáček, I.Barath a J.Plodková)

sloní muž a Tom Norman (K.Kalousová a M.Pospíchal)

Mary Kelly a Joseph C. Merrick (J.Plodková a K.Kalousová)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home