"Drahouškové" - host Domu Kultury UL

(Dany Laurentová)

„Drahouškové jsou komedií pro pět herců, která se velice vtipnou, neotřelou a výstižnou formou zabývá otázkou fungování rodiny v jednadvacátém století, tedy otázkou, jež je i u nás aktuální a stále palčivější.“ (premiéra 7. září 2006)

Tato komedie o třech dějstvích, jejíž původní název zněl „Bouře na obzoru“, se stala velkým hitem pařížského divadla a od loňské divadelní sezóny sklízí úspěchy i u nás. „Drahouškové“ diváky prostě baví, a to nejenom v divadle Kalich, které je jejich domovskou scénou, ale také při hostování po celé České republice. A právě jednu takovou „hostovačku“ dne 15. října 2007 v KD Ústí nad Labem, jsem si nechtěla nechat ujít. Představení proběhlo v rámci prvního ročníku divadelní přehlídky „Ústecká forbína“. Jsem velmi zvědavá, jestli se tomuto odvážnému a hezkému projektu bude dařit i nadále.

Budík dozvoní a nové všední ráno začíná. Zatímco Marion (Jana Paulová) posedává na gauči a touží po poslechu radia, stačí její drahá polovička Pierre (Pavel Zedníček) ještě před nástupem do práce vyřídit pár pracovních telefonátů. Jako každý den se vzájemně špičkují a popichují. Rodinný trojúhelník uzavírá dcera Julie (Anežka Svobodová), která se chystá do školy. Ve chvíli se všichni rozprchnou ke svým povinnostem a Marion konečně usedne k PC, aby pokračovala v psaní svého dalšího scénáře. Od práce ji však vyruší zvonek. Dojde otevřít a za dveřmi ji čeká opravdové překvapení. Francois (David Suchařípa), její bývalý manžel a zároveň také pravý otec Julie, se vrátil z cest. Na sobě má pouze oděv, který v létě neochladí a v zimě neohřeje a rád by tak u Marion našel alespoň dočasný azyl. Ta nemá srdce ho odmítnout, a tak mu nabídne, že by mohl, než si něco sežene, přespávat v Pierrově pracovně. Půjčí mu i nějaké starší Pierrovo oblečení, a právě v momentě, kdy se do něj Francois v ložnici převléká, přichází Julie ze školy. Dcera hned získává podezření, že má máma doma milence. Aby toho nebylo málo, vrací se z práce dříve i Pierre. Jak se Marion po chvíli dozví, právě přišel o místo ředitele jedné velké televizní stanice. On se naopak dozvídá o přítomnosti Francoise v jeho bytě a po počátečním záchvatu vzteku se uklidní a svou pracovnu mu na čas půjčí s tím, že odsud radši sám odejde. Nakonec však odchází Marion, která si sehnala práci u konkurenční televizní stanice. Nedá jí to, a tak se raději ke svým „drahouškům“ vrátí. Vždyť i ta největší překážka se dá nějak překonat, pokud se dva milují. Pak už se jen připravit na to, že i jejich dcerka má svého „dudu“ Alexandra (Jiří Kohout), kterého by jim ráda představila.

Tak zase jednou nenáročná „oddechovka“, která příjemně počechrá bránice. Úspěšná inscenace divadla Kalich (a autorů – překlad: Alexandr Jerie, režie: Petr Novotný, scéna: Ivo Žídek, kostýmy: Lucie Loosová a další) dává velký prostor improvizacím, ve kterých si oba hlavní protagonisté k potěše své i všech diváků opravdu libují :-). Nehrají jen pro diváky, hrají i pro sebe. Stále se překvapují vlastními nápady a přídavky. Díky nim je tak každé představení jedinečné, a i pro ně zábavnější. Pavel Zedníček je stále svůj; snad každý ví, co od něj může čekat, a přesto tím všechny baví :-). Na Janě Paulové bylo vidět, že si hru včetně volnosti při vlastních improvizacích, opravdu ráda užívá. Rozhodně pro mě bylo překvapením, když jsem se dozvěděla, že spolu s ní v inscenaci vystupuje i její dcera Anežka Svobodová. Roli dcery tak zvládla bez problémů. Určitě nesmím zapomenout na skvělý výkon Davida Suchařípy, který ztvárnil roli dosti ujetého manžela. Dokonce zvládl i jednu velmi odvážnou scénu. Podle reakcí z hlediště si troufám říct, že se všichni skvěle pobavili a příjemně uvolnili. Takže prostě „pohoda“ ;-)
Moje hodnocení: 69 %

Pierre a Marion (P.Zedníček a J.Paulová)

Pierre, Julie a Marion (P.Zedníček, A.Svobodová a J.Paulová)

Francois a Marion (D.Suchařípa a J.Paulová)

Francoise a Alexandr (D.Suchařípa a J.Kohout)