Divadlo a já 2004-2015: "Strange Love"

(Jaroslav Rudiš a Petr Pýcha)

„Komedie o prvním a posledním fanouškovi skupiny Depeche Mode v Čechách.“ (premiéra 9. března 2007)

Téměř tři měsíce, během nichž jsem rozhodně nezahálela, ale spíš tvrdě pracovala, jsem si musela počkat, než zahájím novou divadelní sezónu 2007/2008. Pro její začátek jsem si 21. září 2007 vybrala hru, jež byla duem autorů napsaná přímo pro soubor Činoherního studia. Úspěšným rokem autorské dvojice Rudiš-Pýcha byl v rok 2006, kdy byla oceněna 2.místem v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka za hru „Léto v Laponsku“. Hlavní roli v jejich nové původní hře ztvárňuje hostující Marek Taclík, který se tak po více než deseti letech vrací do ústeckého ČS. Rovněž režie se ujal hostující Thomas Zielinski, který zde však už jednu hru režíroval; byl jí Bambuškův „Písek“. Musím přiznat, že mě zájem o tuto hru celkem překvapil; málem nestačily židličky :-). Je příjemné vědět, že je o hru takový zájem, ale co mi dost vadilo bylo, že se lidi usazovali ještě 5 min po začátku představení. Každý asi slušnost chápe trochu jinak.

Agentura New Style Company se rozhodla uspořádat soutěž „I love Depeche Mode“, na kterou se měly sjet stovky fanoušků DM, aby se z nich vybral ten největší. Do hotelu Družba kdesi v lesích se však sjede pouhých 5 účastníků, kteří si ještě navíc nejsou ani tak cizí. Všechny je zde uvítá krásná asistentka Claudie (Nataša Gáčová) a naláká je na zajímavé hosty a odměnu pro vítěze. Pro začátek se všichni vzájemně představí. První účastnicí je Milena (Marta Vítů), učitelka, která si kapelu oblíbila díky svým studentům i svému synovi. Dále se představuje Michal (Jiří Černý); mladík, který je zde se svou přítelkyní Vandou (Zuzana Onufráková), díky níž se s kapelou seznámil a změnil svůj hudební vkus a styl. Nesmí zde chybět ani Ludvík alias Dave (Marek Taclík), jež se stal spolu se svým kamarádem Gorem zakladatelem fanklubu DM v Čechách a kapele tak obětoval vše. Posledním účastníkem je Jaromír (Jaroslav Achab Haidler) oblečený do světlého obleku. Všichni se o něm dozvídají, že kapelu ani nezná, že má raději folk a na portě hrál se svou kapelou Nebozízek. Začíná se soutěž a na její moderování je přizván Hornyk (Jan Holík), hvězda televizních reklam ale také seriálů. Po prvním kole, kterým je kvíz, vypadává ze hry Milena a překvapivě také Ludvík, jemuž se v ten okamžik jako by zhroutil svět. V přestávce mezi soutěží mezi sebou všichni debatují, poznávají se, ale také mají spoustu času na přemýšlení. Všichni se tak dovídají, že Jaromír sem jel kvůli Mileně, o kterou zatím marně usiluje, že Milena je matka Michala, že Michal má slabost pro asistentku Claudii, že Claudie stále slibuje návštěvu jednoho z prvních manažerů DM, kterého pořád marně stejně jako Gora vyhlíží z vršku Ludvík a Vandě nezbývá než na Claudii žárlit a své předsevzetí přestat kouřit oddalovat neznámo kam. Do toho ještě „zábavná“ chvilka s tupou televizní hvězdou Hornykem, která je všem i se svými historkami z natáčení naprosto ukradená. Další kolo opustí Vanda, a tak se překvapivě ve finále ocitá Jaromír. Po svém prohraném boji se Ludvík rozhodne všechny své naděje vložit právě do něj, neboť si opravdu nepřeje, aby vyhrál Michal. Předá mu všechny své znalosti o kapele. Jaromír je zároveň chce využít při dvoření se Mileně. To se však příliš nezdaří. I vztah Vandy a Michala nabírá na obrátkách. Finále rozhodně nevypadá tak jednoznačně, jak se na začátku mohlo zdát. A vítězství? To se nakonec ani nezdá být vítězstvím.

I přesto, že jsem byla ještě malá, dobře si pamatuju éru „Depešáků“. Depeche Mode nebo DM bylo mezi nápisy snad na všech zdech. A tak se mi i námět této hry zdál být zajímavý – soutěž o jejich největšího fanouška. Avšak na pozadí této podivné soutěže dochází k situacím, které ve všech zúčastněných zanechají jisté šrámy. Abych pravdu řekla, vůbec jsem si nedokázala představit, o čem by tato hra mohla být, a tak jsem ani nevěděla, co od ní mohu čekat. Bylo mi však jasné, že se ze soutěžních kvízů větší akce nevzejde, a tak jsem byla zvědavá právě na osudy a příběhy všech zúčastněných, které se odkrývaly právě mezi jednotlivými koly. I když bylo divákům dopřáno se občas zasmát nad nějakou dobrou hláškou (rozhodně se u několika jedinců uchytí Ludvíkovo „to je přísný“) nebo třeba tanečnímu výstupu Jaromíra alias J.A.Haidlera, nakonec to celé zase působilo tak ponuře a černě právě jako je typická barva Depeche Mode. Celkem vtipné a nápadité ale bylo čtení přeložených textů kapely, při němž se prostřídali technici Josef Kadeřábek a František Marek. Rovněž kulisa potištěná prostředím horské chaty mě zaujala, neboť věrně dokreslila prostředí, ve kterém se děj měl odehrávat. Co se týká hereckých výkonů, prim by ode mě dostal J.A.Haidler, kterému by sekundoval Marek Taclík. Jejich postavy byly rozhodně nejakčnější a v podstatě dokázály z nijakého dění udělat dění nějaké.
Pozn.: Jan Holík v roli Hornyka tentokrát zaskakoval za Kryštofa Rímského.
Moje hodnocení: 60 %