"Revizor" - Činoherní studio
(Nikolaj Vasiljevič Gogol)
„Temná groteska o tom, že žádný protikorupční zákon nic nezmůže, pokud společnost funguje na pokřivené morálce „kamarádčofství“.“ (premiéra 11. března 2011)
Novou divadelní sezónu jsem 19. září 2011 zahájila Činoherním studiem a jejich osobitě pojatou ruskou klasikou. Naši "činoheráci" tímto představení odstartovali svou jubilejní 40. sezónu, a tak jsem zvědavá, jak se jim povede. Vykročení bylo zatím dobré, i když zpráva o dalším odchodu (Marka Pospíchala) mě zrovna příliš nepotěšila. Byl velmi příjemnou, ale bohužel poměrně krátkou, posilou našeho souboru. Je to výborný herec, který mě zaujal v několika rolích. Poprvé už ve "Sloním muži", se kterým k nám před pár lety přijelo brněnské HaDivadlo v rámci projektu "Nová osa". V ČS si zahrál v sedmi představeních a v některých, jako např. v Revizorovi, stále ještě dohrává. Přestože byla tato hra napsaná již v roce 1836, je svým tématem stále nesmrtelná, a tak není divu, že si své místo na jevišti vždy nějak najde. Vždyť úplatky, protekce, a hlavně korupce patří mezi největší nešvary dnešní doby; tzv. tuneláři jsou bohužel všude. Do Ústí se tato hra po čase zase vrací (v 80. letech zde se svou stovkou repríz patřila k těm nejúspěšnějším - režie Ivan Rajmont). Tentokrát si ale ke spolupráci na jejím nastudování přizvali režiséra, i herce, Sašu Minajeva, který celý příběh posunul na začátek 90. let, ale také například herce Vojtěcha Fülepa, který mimo jiné spolupracuje i s Rosťou Novákem v představeních La Putyka a UP´END´DOWN.
Do malého městečka v jedné z ruských gubernií má, podle dopisu hejtmanu Dumchanovskimu (Marek Pospíchal) od jeho přítele z Petrohradu, přijet na návštěvu revizor. Zpráva se velmi rychle rozšíří mezi další obyvatele. Tou dobou se v hostinci již druhý týden zdržuje i jeden petrohradský úředníček Chlestakov (Jan Plouhar) se svým sluhou Osipem (Kryštof Rímský). Ubytoval se ve zdejším hostinci, ale jelikož v kartách prohrál všechny svoje peníze, nemá na zaplacení útraty, ani na jídlo. Oba dva padají hlady, ale i přesto se Chlestakov nechce vzdát svého stylu. Chodí vždy slušně oblečen a upraven a snad i proto ho dva místní statkáři Dobčinskij (Vojtěch Füllep) a Bobčinskij (Petr Panzenberger) považují za domnělého revizora. Jelikož mezi jejich největší záliby patří roznášet po městečku klepy, nemohou si ani tuto novinku nechat jen pro sebe. S informací okamžitě přispěchají za hejtmanem i dalšími místními hodnostáři. Jelikož nikdo z nich nemá čisté svědomí, neboť se neustále pohybují v prostředí úplatků, prospěchaření, nepořádku a zlodějiny, budou se snažit podplatit i revizora. Hejtman spolu s oběma statkáři se rozhodnou uvítat vzácného hosta a vydají se za ním rovnou do hostince. Nacpou mu prázdné kapsy penězi a on vlastně ani netuší proč. Rozhodně mu to ale není proti srsti, neboť rázem může klidně zaplatit svůj dluh, a navíc je pozván jako host do hejtmanova domu. Zde se setkává s jeho pohlednou ženou Annou (Nataša Gáčová) a ještě hezčí dcerou Marjou (Anita Krausová). Vůbec mu při jejich svádění nevadí hejtmanova přítomnost. Ten zas naopak raději dělá, že nic nevidí. V patách mu jsou neustále i další místní hodnostáři, kteří si chtějí za každou cenu udržet svůj úřad i dosavadní životní standard, a tak jsou ochotni nabídnout mu nemalé finanční prostředky. Jelikož momentálně Chlestakov nedisponuje žádnou hotovostí, přistoupí na jejich hru a snaží se z jejich hlouposti vytěžit, co se dá. Postupně za ním přicházejí všichni - okresní soudce Ljapkin-Ťapkin (Jaroslav Achab Haidler), školní inspektor Chlopov (Matúš Bukovčan), správce chudinského ústavu Zemljanik (Jiří Maryško), poštmistr Špekin (Jan Jankovský), oba statkáři Dobčinskij s Bobčinskim, i místní kupci (Ester Hocke, Štěpánka Tichá, Josef Kadeřábek, Vojtěch Kadeřábek, František Marek). Někteří mu dokonce donášejí informace o praktikách některých svých významných "přátel" a on jen přijímá jejich dary a "mastí" si s nimi své stále plnější kapsy. Nakonec za ním přijde i Marja a on ji svede. Trochu pod nátlakem žádá hejtmana, aby mu ji dal za ženu. Stále více se vžívá do své role, jenom Osipovi už se to příliš nezamlouvá. Snaží se ho přesvědčit, aby s tou hrou přestal, dokud je čas a rychle odtamtud zmizel. Chlestakov nakonec souhlasí a všem namluví, že si musí zajet za svým bohatým strýcem pro svolení k sňatku. Před odjezdem však ještě napíše dopis svému příteli do Petrohradu, kde se mu s celou tou komedií svěří. Poštmistrovi však toto důležité sdělení neunikne, neboť se pro zpestření času baví otevíráním a čtením cizích dopisů. Okamžitě se s ním vydá k hejtmanovi, který se mezitím oddává myšlenkám na své budoucí významné postavení ve společnosti. Tento dopis ho však naprosto rozzuří a do toho všeho navíc přijde zpráva, že zrovna přijel skutečný revizor.
Jednoznačně první, co upoutalo moji pozornost, byly kostýmy, a to především tepláky, které měli téměř všichni. Nejprve jsem si říkala, že se asi nechali inspirovat hitem skupiny Nightwork, pak jsem to ale vzala jako jejich osobitost a možné ztvárnění venkova. Určitě to byl originální nápad stejně jako prostředí casina, kde se odehrávala větší část příběhu. Nevím, jestli to byl dobrý nápad, ale určitě byl zajímavý. Celkové ztvárnění zavánělo groteskou, neboť se na scéně střídala jedna podařenější postava a situace za druhou. Zdánlivě veselé představení (autorů - překlad: Zdeněk Mahler, dramaturgie: Johana Součková, scéna: Karel Špindler, kostýmy: Vladimíra Fomínová, hudba: Zdeněk Král, režie: Alexandr Minajev a další) však občas nutí úsměv stáhnout a to zvlášť tehdy, když si člověk uvědomí, jak moc čerpá ze skutečného života a jak podobně to v mnohých úřadech vypadá (samozřejmě tam byla trocha nadsázky). Já si ale hru po dlouhé prázdninové pauze chtěla prostě užít, bez ohledu na tyto smutné skutečnosti. Dobré bylo hlavně "urovnostnění" všech postav. Žádná z nich příliš nepřevyšovala ty ostatní. Proto hra působila jako puzzle, kde záleží na každém dílečku. Některé postavy bych osobně pojala trošku jinak, ale jiné daly svým protagonistům pěkný prostor k vytvoření, možná až zpitvoření, charakteru jako například Jiřímu Maryškovi či Matúši Bukovčanovi. Jednoznačně nejvíc mě ale zaujal Marek Pospíchal, který možná jen trochu víc působil jako ústřednější postava. Za mě i trošku zastínil Chlestakova a to i přes to, že ta role Janu Plouharovi skvěle sedla. Za slabší momenty inscenace bych označila například scénu boxérského zápasu mezi Dobčinskim a Bobčinskim nebo závěrečné čtení dopisu prskajícího a slintajícího poštmistra; to bylo nechutné a myslím, že i zbytečné. Nicméně jako vykročení do nové sezóny to nebylo tak špatné představení.
Moje hodnocení: 61 %
„Temná groteska o tom, že žádný protikorupční zákon nic nezmůže, pokud společnost funguje na pokřivené morálce „kamarádčofství“.“ (premiéra 11. března 2011)
Novou divadelní sezónu jsem 19. září 2011 zahájila Činoherním studiem a jejich osobitě pojatou ruskou klasikou. Naši "činoheráci" tímto představení odstartovali svou jubilejní 40. sezónu, a tak jsem zvědavá, jak se jim povede. Vykročení bylo zatím dobré, i když zpráva o dalším odchodu (Marka Pospíchala) mě zrovna příliš nepotěšila. Byl velmi příjemnou, ale bohužel poměrně krátkou, posilou našeho souboru. Je to výborný herec, který mě zaujal v několika rolích. Poprvé už ve "Sloním muži", se kterým k nám před pár lety přijelo brněnské HaDivadlo v rámci projektu "Nová osa". V ČS si zahrál v sedmi představeních a v některých, jako např. v Revizorovi, stále ještě dohrává. Přestože byla tato hra napsaná již v roce 1836, je svým tématem stále nesmrtelná, a tak není divu, že si své místo na jevišti vždy nějak najde. Vždyť úplatky, protekce, a hlavně korupce patří mezi největší nešvary dnešní doby; tzv. tuneláři jsou bohužel všude. Do Ústí se tato hra po čase zase vrací (v 80. letech zde se svou stovkou repríz patřila k těm nejúspěšnějším - režie Ivan Rajmont). Tentokrát si ale ke spolupráci na jejím nastudování přizvali režiséra, i herce, Sašu Minajeva, který celý příběh posunul na začátek 90. let, ale také například herce Vojtěcha Fülepa, který mimo jiné spolupracuje i s Rosťou Novákem v představeních La Putyka a UP´END´DOWN.
Do malého městečka v jedné z ruských gubernií má, podle dopisu hejtmanu Dumchanovskimu (Marek Pospíchal) od jeho přítele z Petrohradu, přijet na návštěvu revizor. Zpráva se velmi rychle rozšíří mezi další obyvatele. Tou dobou se v hostinci již druhý týden zdržuje i jeden petrohradský úředníček Chlestakov (Jan Plouhar) se svým sluhou Osipem (Kryštof Rímský). Ubytoval se ve zdejším hostinci, ale jelikož v kartách prohrál všechny svoje peníze, nemá na zaplacení útraty, ani na jídlo. Oba dva padají hlady, ale i přesto se Chlestakov nechce vzdát svého stylu. Chodí vždy slušně oblečen a upraven a snad i proto ho dva místní statkáři Dobčinskij (Vojtěch Füllep) a Bobčinskij (Petr Panzenberger) považují za domnělého revizora. Jelikož mezi jejich největší záliby patří roznášet po městečku klepy, nemohou si ani tuto novinku nechat jen pro sebe. S informací okamžitě přispěchají za hejtmanem i dalšími místními hodnostáři. Jelikož nikdo z nich nemá čisté svědomí, neboť se neustále pohybují v prostředí úplatků, prospěchaření, nepořádku a zlodějiny, budou se snažit podplatit i revizora. Hejtman spolu s oběma statkáři se rozhodnou uvítat vzácného hosta a vydají se za ním rovnou do hostince. Nacpou mu prázdné kapsy penězi a on vlastně ani netuší proč. Rozhodně mu to ale není proti srsti, neboť rázem může klidně zaplatit svůj dluh, a navíc je pozván jako host do hejtmanova domu. Zde se setkává s jeho pohlednou ženou Annou (Nataša Gáčová) a ještě hezčí dcerou Marjou (Anita Krausová). Vůbec mu při jejich svádění nevadí hejtmanova přítomnost. Ten zas naopak raději dělá, že nic nevidí. V patách mu jsou neustále i další místní hodnostáři, kteří si chtějí za každou cenu udržet svůj úřad i dosavadní životní standard, a tak jsou ochotni nabídnout mu nemalé finanční prostředky. Jelikož momentálně Chlestakov nedisponuje žádnou hotovostí, přistoupí na jejich hru a snaží se z jejich hlouposti vytěžit, co se dá. Postupně za ním přicházejí všichni - okresní soudce Ljapkin-Ťapkin (Jaroslav Achab Haidler), školní inspektor Chlopov (Matúš Bukovčan), správce chudinského ústavu Zemljanik (Jiří Maryško), poštmistr Špekin (Jan Jankovský), oba statkáři Dobčinskij s Bobčinskim, i místní kupci (Ester Hocke, Štěpánka Tichá, Josef Kadeřábek, Vojtěch Kadeřábek, František Marek). Někteří mu dokonce donášejí informace o praktikách některých svých významných "přátel" a on jen přijímá jejich dary a "mastí" si s nimi své stále plnější kapsy. Nakonec za ním přijde i Marja a on ji svede. Trochu pod nátlakem žádá hejtmana, aby mu ji dal za ženu. Stále více se vžívá do své role, jenom Osipovi už se to příliš nezamlouvá. Snaží se ho přesvědčit, aby s tou hrou přestal, dokud je čas a rychle odtamtud zmizel. Chlestakov nakonec souhlasí a všem namluví, že si musí zajet za svým bohatým strýcem pro svolení k sňatku. Před odjezdem však ještě napíše dopis svému příteli do Petrohradu, kde se mu s celou tou komedií svěří. Poštmistrovi však toto důležité sdělení neunikne, neboť se pro zpestření času baví otevíráním a čtením cizích dopisů. Okamžitě se s ním vydá k hejtmanovi, který se mezitím oddává myšlenkám na své budoucí významné postavení ve společnosti. Tento dopis ho však naprosto rozzuří a do toho všeho navíc přijde zpráva, že zrovna přijel skutečný revizor.
Jednoznačně první, co upoutalo moji pozornost, byly kostýmy, a to především tepláky, které měli téměř všichni. Nejprve jsem si říkala, že se asi nechali inspirovat hitem skupiny Nightwork, pak jsem to ale vzala jako jejich osobitost a možné ztvárnění venkova. Určitě to byl originální nápad stejně jako prostředí casina, kde se odehrávala větší část příběhu. Nevím, jestli to byl dobrý nápad, ale určitě byl zajímavý. Celkové ztvárnění zavánělo groteskou, neboť se na scéně střídala jedna podařenější postava a situace za druhou. Zdánlivě veselé představení (autorů - překlad: Zdeněk Mahler, dramaturgie: Johana Součková, scéna: Karel Špindler, kostýmy: Vladimíra Fomínová, hudba: Zdeněk Král, režie: Alexandr Minajev a další) však občas nutí úsměv stáhnout a to zvlášť tehdy, když si člověk uvědomí, jak moc čerpá ze skutečného života a jak podobně to v mnohých úřadech vypadá (samozřejmě tam byla trocha nadsázky). Já si ale hru po dlouhé prázdninové pauze chtěla prostě užít, bez ohledu na tyto smutné skutečnosti. Dobré bylo hlavně "urovnostnění" všech postav. Žádná z nich příliš nepřevyšovala ty ostatní. Proto hra působila jako puzzle, kde záleží na každém dílečku. Některé postavy bych osobně pojala trošku jinak, ale jiné daly svým protagonistům pěkný prostor k vytvoření, možná až zpitvoření, charakteru jako například Jiřímu Maryškovi či Matúši Bukovčanovi. Jednoznačně nejvíc mě ale zaujal Marek Pospíchal, který možná jen trochu víc působil jako ústřednější postava. Za mě i trošku zastínil Chlestakova a to i přes to, že ta role Janu Plouharovi skvěle sedla. Za slabší momenty inscenace bych označila například scénu boxérského zápasu mezi Dobčinskim a Bobčinskim nebo závěrečné čtení dopisu prskajícího a slintajícího poštmistra; to bylo nechutné a myslím, že i zbytečné. Nicméně jako vykročení do nové sezóny to nebylo tak špatné představení.
Moje hodnocení: 61 %
 |
| školní inspektor, Bobčinskij, hejtman, soudce a správce ústavu (M.Bukovčan, P.Panzenberger, M.Pospíchal, J.A.Haidler a J.Maryško) |
 |
| manželé inspektorovi, soudce, Chlestakov, správcova žena, poštmistr, hejtman a správce ústavu (Š.Tichá, M.Bukovčan, J.A.Haidler, J.Plouhar, E.Hocke, J.Jankovský, M.Pospíchal a J.Maryško) |
Chlestakov a Marja (J.Plouhar a A.Krausová)
posted by lucifer at 11:40
0 Comments:
Okomentovat
<< Home