"Další roky ve stejnou dobu" - host Krušnohorského divadla
(Bernard Slade)
"Volné pokračování sex komedie o Doris a Georgovi, kteří se v průběhu dalších 25 let opět setkávají." (19. září 2000)
Dne 21. února 2011 uplynuly přesně dva měsíce od mé návštěvy první části životního příběhu Doris a George ("Každý rok ve stejnou dobu"), se kterou i tentokrát přijelo pražské Divadlo Bez zábradlí hostovat do Krušnohorského divadla v Teplicích. To jsem si teda nenechala ujít. Autorův odstup mezi oběma hrami však čítal dlouhých dvacet let. Po celou dobu sbíral zajímavé životní momenty i hezké chvilky, aby je pak do svého díla mohl použít. Bernard Slade (1930) je světově uznávaný dramatik, který se narodil v Kanadě, ale jako dítě žil v Anglii. Poté se však zase vrátil do Toronta, aby se po čase s manželkou a dětmi přestěhoval do Kalifornie. Největší věhlas mu vynesl hned jeho divadelní debut - "Každý rok ve stejnou dobu". Je zároveň i autorem stejnojmenného filmového scénáře, za který byl nominovaný na Oscara. Na svém kontě má mnoho divadelních, filmových i televizních scénářů (mimo jiné například: "Pocta", "Romantická komedie", "Zvláštní příležitosti", "Stará láska nerezaví" nebo "Úlet").
Hotýlek v Kalifornii se již i po pětadvacáté stává místem setkání Doris (Veronika Freimanová) a George (Zdeněk Žák). Tentokrát by zde spolu měli oslavit výročí svého seznámení, od kterého uplynulo již čtvrt století. Doris se na setkání obzvláště těší, ale George trápí jiné starosti, a tak na to tak trochu pozapomene. Později se naopak chce Doris pochlubit, že si našel podstatně mladší přítelkyni, která o Doris ví, neboť jí o ní hodně vyprávěl. Zatímco si George užívá nové známosti, Doris se rozvádí. Na další setkání doráží George i se svou malou dcerkou pojmenovanou po své dlouholeté tajné lásce. Jeho mladá přítelkyně ho opustila a dala se dohromady s jeho osobním trenérem. Dítě mu ale však nechala. Rád by požádal Doris, aby se stala po jeho boku matkou jeho malé dcerky. Ta však prožívá velmi bolestnou událost se svou vlastní dcerou, kterou v tomto pokoji před lety za Georgovi asistence porodila. Nejprve se ji snažili dát na léčení z jejích závislostí, ona jim však utekla a již pěknou řadu měsíců se neukázala ani o sobě nedala vědět. I další roky se v jejich životech mnohé mění. Malá Doris roste tatínkovi před očima. Navíc se seznámil s jednou starší ženou, která mu ji občas pohlídá stejně jako nějaké další děti, ale také mu začala radit v obchodních záležitostech. A tak další léto přijíždí jako velký pan podnikatel. Doris si zase prodělává další těžké období; tentokrát ji zradilo zdraví. Objevili jí leukémii, a tak musela podstoupit několik chemoterapií, které byly naštěstí úspěšné. Pravidelná letní setkání si však ani jeden z nich ani jednou nenechá ujít. Často při nich vzpomínají na všechno, co spolu v předešlých letech prožili. Také hlavně řeší problémy svých povětšinou dospělých dětí. Nejmladší Dorisina dcera už se konečně vrátila domů. Vše se začíná urovnávat. Je tedy nejvyšší čas, aby do toho George s Doris konečně praštili. Svůj podzim života tedy konečně stráví spolu, a to vše zpečetí svatbou. Konec dobrý, všechno dobré.
Už jsem skoro ani nedoufala, že tyto dvě části jednoho příběhu někdy uvidím, a najednou se mi podařilo během dvou měsíců shlédnout obě. Velmi mě zajímalo, co se ještě dá přidat do tohoto pokračování, ale rozhodně to nebyla nuda, jak by se mohlo dát čekat. Rozhodně těch dvacet let na sbírání materiálů na napsání "Dalších roků" stálo za to. Dokonce bych řekla, že se mi líbily ještě o něco víc, než ty "první" roky. Oba hrdinové zde procházejí mnohem hlubšími momenty a vyzrálejší částí života. Od toho se odvíjí i humor a nadhled nad vlastními osudy i přibývajícími roky. Rozhodně se nedá říct, že by i v pokročilejším věku nějak zvlášť ztráceli na vitalitě. Na obou představitelích hlavních rolí jsou naprosto patrné společně strávené roky na jednom jevišti. Skvěle si spolu sedí a dobře se doplňují. Prostoru, aby dokázali svůj talent a um, dostali spoustu, a moc dobře ho využili. Důkazem jejich kvalit je jistě i sama oblíbenost tohoto představení. Hra (autorů - překlad: Dana Hábová, scéna: Otakar Schindler, kostýmy: Lucie Loosová, režie: Jiží Menzel a další) je rozdělena do šesti částí, šesti různých roků. Předěly mezi nimi vyplňuje hudba, která tak lépe dokresluje atmosféru let, ve kterých se pak oba setkávají. Je to velmi dobrý nápad, ale spíše než tmu v sále, bych si k té hudbě dokázala představit i nějaké to kratší taneční vystoupení. Vypadalo by to určitě mnohem živěji a možná i vtipněji. Každopádně i tak oceňuji velmi inteligentní humor v jednotlivých scénách a vůbec celé skvěle napsané dialogy. Pro ty, co by se rozhodli na toto představení zajít, není nezbytně nutné vidět jeho první část (Každý rok ve stejnou dobu). Ačkoliv připouštím, že ti, co už Doris a George znají, lépe pochopí některé z narážek. Byl to zajímavý pocit, přijít po pár měsících zase do divadla, vidět na scéně stejný pokoj a pokračovat v dříve načatém příběhu.
Moje hodnocení: 75 %
"Volné pokračování sex komedie o Doris a Georgovi, kteří se v průběhu dalších 25 let opět setkávají." (19. září 2000)
Dne 21. února 2011 uplynuly přesně dva měsíce od mé návštěvy první části životního příběhu Doris a George ("Každý rok ve stejnou dobu"), se kterou i tentokrát přijelo pražské Divadlo Bez zábradlí hostovat do Krušnohorského divadla v Teplicích. To jsem si teda nenechala ujít. Autorův odstup mezi oběma hrami však čítal dlouhých dvacet let. Po celou dobu sbíral zajímavé životní momenty i hezké chvilky, aby je pak do svého díla mohl použít. Bernard Slade (1930) je světově uznávaný dramatik, který se narodil v Kanadě, ale jako dítě žil v Anglii. Poté se však zase vrátil do Toronta, aby se po čase s manželkou a dětmi přestěhoval do Kalifornie. Největší věhlas mu vynesl hned jeho divadelní debut - "Každý rok ve stejnou dobu". Je zároveň i autorem stejnojmenného filmového scénáře, za který byl nominovaný na Oscara. Na svém kontě má mnoho divadelních, filmových i televizních scénářů (mimo jiné například: "Pocta", "Romantická komedie", "Zvláštní příležitosti", "Stará láska nerezaví" nebo "Úlet").
Hotýlek v Kalifornii se již i po pětadvacáté stává místem setkání Doris (Veronika Freimanová) a George (Zdeněk Žák). Tentokrát by zde spolu měli oslavit výročí svého seznámení, od kterého uplynulo již čtvrt století. Doris se na setkání obzvláště těší, ale George trápí jiné starosti, a tak na to tak trochu pozapomene. Později se naopak chce Doris pochlubit, že si našel podstatně mladší přítelkyni, která o Doris ví, neboť jí o ní hodně vyprávěl. Zatímco si George užívá nové známosti, Doris se rozvádí. Na další setkání doráží George i se svou malou dcerkou pojmenovanou po své dlouholeté tajné lásce. Jeho mladá přítelkyně ho opustila a dala se dohromady s jeho osobním trenérem. Dítě mu ale však nechala. Rád by požádal Doris, aby se stala po jeho boku matkou jeho malé dcerky. Ta však prožívá velmi bolestnou událost se svou vlastní dcerou, kterou v tomto pokoji před lety za Georgovi asistence porodila. Nejprve se ji snažili dát na léčení z jejích závislostí, ona jim však utekla a již pěknou řadu měsíců se neukázala ani o sobě nedala vědět. I další roky se v jejich životech mnohé mění. Malá Doris roste tatínkovi před očima. Navíc se seznámil s jednou starší ženou, která mu ji občas pohlídá stejně jako nějaké další děti, ale také mu začala radit v obchodních záležitostech. A tak další léto přijíždí jako velký pan podnikatel. Doris si zase prodělává další těžké období; tentokrát ji zradilo zdraví. Objevili jí leukémii, a tak musela podstoupit několik chemoterapií, které byly naštěstí úspěšné. Pravidelná letní setkání si však ani jeden z nich ani jednou nenechá ujít. Často při nich vzpomínají na všechno, co spolu v předešlých letech prožili. Také hlavně řeší problémy svých povětšinou dospělých dětí. Nejmladší Dorisina dcera už se konečně vrátila domů. Vše se začíná urovnávat. Je tedy nejvyšší čas, aby do toho George s Doris konečně praštili. Svůj podzim života tedy konečně stráví spolu, a to vše zpečetí svatbou. Konec dobrý, všechno dobré.
Už jsem skoro ani nedoufala, že tyto dvě části jednoho příběhu někdy uvidím, a najednou se mi podařilo během dvou měsíců shlédnout obě. Velmi mě zajímalo, co se ještě dá přidat do tohoto pokračování, ale rozhodně to nebyla nuda, jak by se mohlo dát čekat. Rozhodně těch dvacet let na sbírání materiálů na napsání "Dalších roků" stálo za to. Dokonce bych řekla, že se mi líbily ještě o něco víc, než ty "první" roky. Oba hrdinové zde procházejí mnohem hlubšími momenty a vyzrálejší částí života. Od toho se odvíjí i humor a nadhled nad vlastními osudy i přibývajícími roky. Rozhodně se nedá říct, že by i v pokročilejším věku nějak zvlášť ztráceli na vitalitě. Na obou představitelích hlavních rolí jsou naprosto patrné společně strávené roky na jednom jevišti. Skvěle si spolu sedí a dobře se doplňují. Prostoru, aby dokázali svůj talent a um, dostali spoustu, a moc dobře ho využili. Důkazem jejich kvalit je jistě i sama oblíbenost tohoto představení. Hra (autorů - překlad: Dana Hábová, scéna: Otakar Schindler, kostýmy: Lucie Loosová, režie: Jiží Menzel a další) je rozdělena do šesti částí, šesti různých roků. Předěly mezi nimi vyplňuje hudba, která tak lépe dokresluje atmosféru let, ve kterých se pak oba setkávají. Je to velmi dobrý nápad, ale spíše než tmu v sále, bych si k té hudbě dokázala představit i nějaké to kratší taneční vystoupení. Vypadalo by to určitě mnohem živěji a možná i vtipněji. Každopádně i tak oceňuji velmi inteligentní humor v jednotlivých scénách a vůbec celé skvěle napsané dialogy. Pro ty, co by se rozhodli na toto představení zajít, není nezbytně nutné vidět jeho první část (Každý rok ve stejnou dobu). Ačkoliv připouštím, že ti, co už Doris a George znají, lépe pochopí některé z narážek. Byl to zajímavý pocit, přijít po pár měsících zase do divadla, vidět na scéně stejný pokoj a pokračovat v dříve načatém příběhu.
Moje hodnocení: 75 %
 |
| George a Doris (Z.Žák a V.Freimanová) |
 |
| Doris a George (V.Freimanová a Z.Žák) |
George a Doris (Z.Žák a V.Freimanová)
posted by lucifer at 13:43
0 Comments:
Okomentovat
<< Home