05 února 2011

"Caveman" - host Severočeského divadla

(Rob Becker)
"Máte chuť se rozesmát až k slzám? Přijďte se podívat na slavnou one man show o tom, co dělá muže mužem a ženu ženou, o rozdílech mezi námi, o lásce, partnerství a vtipně utajených kvalitách obou pohlaví." (premiéra 28. ledna 2005)
Již 20 let uplynulo od prvního uvedení této hry v San Franciscu, přesto to na její popularitě není nijak patrné. Fenomén obhajoby jeskynního muže svými uvedeními všude možně po světě a mnohými reprízami trhá nejeden rekord. Sám autor, který hru napsal, ji i sám na jevišti uvádí. Svou cestu si s ní našel v roce 1995 i na Broadway, kde se hraje v divadle Helen Hayes na 44. ulici. Po svém 399. uvedení na těchto prknech 17. července 1996 se dočkala zápisu do divadelních kronik, když překonala hry "Hledání inteligentního života ve vesmíru" Lily Tomlinové a "Svět podle mě" Jackie Masonové. Tehdy se stala nejdéle hraným představením jednoho herce v historii Broadwaye. Na památku této události dokonce vyhlásil starosta New York City Rudolph Gulliani 18. červenec 1996 v NYC "Dnem jeskynního muže" a přejmenoval 44. Západní ulici na ulici "Jeskynního muže" (Caveman Way). Představení mělo více než 700 repríz a potom se vydalo na turné po USA. Kromě Ameriky slavil úspěchy například také v Anglii, Francii, Německu, Jihoafrické republice a dokonce i na Islandu. Já si na hostující představení v Ústí nad Labem zašla 2. února 2011.
Vše se začíná na jednom večírku, kde je jeden z mužů (Jan Holík) konfrontován ženami otázkou "Proč jste takoví kreténi?". Absolutně ho tato otázka zaskočí a neví na ni odpovědět. Nicméně mu to nedá a začne se otázkou hlouběji zabývat. Dokonce tak hluboko, že se v mysli přenese až do dávných dob, kdy Zemi ještě obývali naši pravěcí předkové - jeskynní lidé. Už tehdy je možné pozorovat rozdílné životní strategie žen a mužů. Zatímco něžnější pohlaví se zabývalo spíše péčí o rodinu a také sběrem potravy, muži byli odjakživa lovci. Rozdíly jsou zde zjevné na první pohled. Při sběru ženy vnímaly celý prostor kolem sebe, poznávaly a sledovaly vše, co bylo možné a díky tomu se jejich smysly více rozvíjely a bystřily. Muži oproti tomu při lovu směřovali vše jen k jednomu jedinému bodu a tím byl cíl, který chtěli ulovit. Pokud se od tohoto základního principu ženy-sběračky a muže-lovce odpíchneme, zjistíme, že funguje dlouhá léta až dodnes. Je tedy zřejmé, že jednání žen se naprosto liší od jednání mužů a vzájemně tak způsobují určitá nedorozumění či rozpory a to v těch nejběžnějších každodenních situacích. Začíná to už třeba u dětských her. Chlapci se raději perou nebo na sebe všemožně útočí, podnikají určitá dobrodružství, zatímco většina dívek si hraje na všední věci dospělých a například o své panenky, se kterými si hrají asi nejčastěji, se starají jako o své děti. V dospělosti pak samozřejmě mnohem více dbají na pořádek v domácnosti, zatímco chlapi své věci rádi odhazují tam, kam prostě padnou. Tím ženy dohánějí k šílenství, zatímco ty zase šílí z nich. Dále to mohou být nákupy. Spousta žen ráda nakupuje. Dovedou v obchodech trávit mnoho času, což rozhodně nepatří mezi oblíbené činnosti mužů. Ti jdou nakupovat, jenom když není zbytí a to tak, že se zaměří jen na tu věc, pro kterou si přišli, a tu si také odnesou. Nedovedou pochopit ženy, co na těch nákupech mají, stejně jako ženy zase nemohou pochopit například, jak je může bavit sledovat věčně nějaký fotbal či hokej v televizi. Patrné rozdíly jsou i v mužském a ženském slovníku. Mezi svými se muži baví rozhodně jinak, po svém. Rozhodně by pak ale tyto termíny neměli používat v rozhovorech se ženami. Ty by si je totiž nemusely vyložit správně. Prostě a jednoduše chování mužů i žen je tak nějak přirozené, i když se od sebe nápadně liší. Rád tak došel k poznání, že se za své chování nemusí nijak stydět a ani to své "kreténství" nijak obhajovat. Vrací se na večírek a dívkám svou odpovědí vytře zrak.
Tato hra (autorů - režie: Patrik Hartl, hudba: David Kraus a další) je klasická obhajoba mužství, kde nejsou ani tak z mužů kreténi jako z žen absolutní blbky. Určitě by se dala ve stejném duchu napsat i hra na obhajobu žen, ale stejně by to rozdíly mezi muži a ženami nijak nezměnilo ani neobhájilo. Vždy tam totiž budou. Nerada slyším, když se říká "vždyť je to jen chlap, má to v genech". Jak snadná a jednoduchá zbraň či výmluva, nicméně ženy jsou schopnější a ochotnější to tak brát. Muži na to ale často jen hřeší a málokdy se snaží přizpůsobit ženám, víc je chápat, cítit a vnímat, což by někdy rozhodně měli. Pokud se o to ale občas pokusí, bývá obvykle dost zjevné, že to dělají jen "aby se neřeklo"; nebývá to upřímné. A tak je vážně lepší se tomuto představení některých lidských neřestí a odlišností jen zasmát a ne o tom příliš přemýšlet. Pokud bych tedy dala rozum stranou, věřím, že se v tom mnozí najdou, alespoň v nějakých situacích ano. Vše bylo podáno vtipnou a nenásilnou formou. Každý si určitě rád zajde na takovýto lehčí divadelní kus, kde se dá i dobře od srdce zasmát. Zvlášť když je do této one man show obsazen kvalitní protagonista. Na Honzovi Holíkovi je jednoznačně vidno patrné množství odehraných repríz i chuť, s jakou se do Cavemana pouští. Určitě se mu i velmi líbí komunikace s publikem, do které rád přihodí i nějakou svou vzpomínku, která ho zaujala z nějakého jinde uvedené představení "jeskynního muže". I když se já osobně s nastíněným typem žen příliš neztotožňuji, vím, že je takových mezi námi dost. Muži mi zase svou podstatou, kterou se ve hře snažili obhájit, přijdou všichni víceméně stejní. Je vážně těžké spolu někdy vycházet, když, jak se praví, jsou muži z Marsu a ženy z Venuše. Nemohou žít spolu ani bez sebe. Tak to prostě je a nedá se s tím nic moc dělat. Jen se musíme se brát tací, jací jsme, abychom spolu mohli jakžtakž vycházet a žít.
Moje hodnocení: 77 %
Caveman (J.Holík)
Caveman (J.Holík)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home