30 prosince 2006

"Zmatení jazyků" - Činoherní studio

(Andrew Bovell)
„Chyby, které děláme, následky, kterými trpíme a úsilí, které vyvineme, abychom všechno napravili. Portrét dvou manželských párů, muže obviněného ze zločinu, psycholožky, jejího manžela a její pacientky, další osamělý muž... Symfonie o třech větách a devíti hlasech.“ (premiéra 15. prosince 2006)
V ústeckém ČS jsem 27. prosince navštívila již třinácté představení a stále do něj chodím objevovat nová a nová překvapení. Z programu se o jejich nastudovaných hrách příliš nedovídám a tak je velmi těžké představit si, co mě tam vlastně čeká. Možná i to mě na tom všem láká jako určitá dávka adrenalinu, ale musím říct, že tvůrci bývají velmi nápadití a originální. I tentokrát jsem si mohla jen velmi stručně přečíst, pro co jsem se to vlastně rozhodla, ale když jsem objevila odstaveček o „Lantaně“, zfilmované verzi hry „Zmatení jazyků“, která byla oceněna sedmi cenami Australského filmového institutu, „odhalující labyrint vztahů, vášní a podvodů hlavních protagonistů, kteří právě zažívají náhlý životní zvrat“, chtěla jsem nedávno premiérovanou hru vidět. I když bylo „Zmatení“ v názvu velmi výstižné, nepředstavovalo zase tak tvrdý oříšek k rozlousknutí a ztvárnění hry pro mě rozhodně bylo opět něčím novým.
Hlavními hrdiny příběhu byly dva páry – Soňa s Leonem a Jana s Petrem. Přestože se stále milovali, zatoužili po určité změně. Shodou okolností se Soňa (Nataša Gáčová) setkala s Petrem (Marek Němec), který v poslední chvíli raději vycouval; a Jana (Irena Kristeková) s Leonem (Jan Holík), v jejichž případě nezůstalo jen u prostého podání ruky a letmého polibku. Ani jeden z nich se s tím však nedokázal srovnat a nechtěl to dál před tím druhým tajit a tak to raději svému protějšku sdělili. Docela to jejich vztahy otřáslo, ale všechny vazby mezi sebou prozatím nepřetrhali. Jana jednou odvypráví Petrovi příběh, který se stal, když právě nebyl doma. Nemohla spát a tak si stoupla k oknu. K domu právě přijel jejich soused Nick (Jan Jankovský). Z auta zahodil na protilehlou parcelu dámský střevíc. Jana si to posléze dala do souvislosti s pohřešovanou ženou, která se dosud nenašla, a rozhodla se to oznámit policii. V jiném bytě zase vypráví Leon své ženě příběh o tom, jak každý den chodil běhat k pláži. Jednou se nešťastnou náhodou srazil s mužem, Neilem (Jan Plouhar), který mu jentak nešel z hlavy. Při dalším jejich náhodném setkání mu vyprávěl příběh o své velké lásce Sáře, která odjela do Evropy a tím mu chtěla zmizet ze života, zatímco on jí nepřestal milovat a nemohl pochopit, co se vlastně stalo. Druhá část hry patřila právě osobám z příběhů a jejich vzájemným propletením. Podezřelý soused vysvětluje, jak se všechno s psycholožkou Valerií (Marta Vítů) seběhlo. Jejího muže Johna (Matúš Bukovčan), který její zmizení ještě tu noc oznámil, zatím vyslýchá policejní vyšetřovatel, shodou okolností je jím právě Leon. Částečně ku pomoci jim je i záznamník, na kterém Valerie ještě před svým zmizením zanechala několik vzkazů. Mimo jiné zde mluví i o jedné své problémové pacientce, jejíž chování vůči mužům, kteří jí příliš milují, nemůže vystát. Touto mladou ženou je právě Sára (Zuzana Onufráková), která před lety, tak sobecky Neila, muže z Leonova příběhu, opustila.
Hra (autorů – překlad: Pavel Krůta, scéna: Lukáš Kuchinka, kostýmy: Jana Smetanová, hudba: Ondřej Švandrlík, dramaturgie: Johana Součková, režie: Filip Nuckolls a další) nepotřebovala příliš gest a akce, byla založena spíše na příbězích, které jednotlivé postavy vyprávěly. Jejich hlasy, přestože z jiných míst, mezi sebou splývaly, určité věty se v jiných situacích a v jiných prostředích opakovaly a mísily mezi sebou. Jednoznačně bylo ze hry cítit zvláštní napětí. Přestože se mohlo zdát, že se ve hře příliš neděje, musel divák pozorně poslouchat jednotlivé příběhy konkrétních osob, aby mu všechny události do sebe správně zapadly. Mě od toho několikrát vyrušily vibrující mobilní telefony některých laxnějších diváků :-(. A opravdu obdivuji herce (jmenovitě Irenu a Marka), kteří danou situaci ustáli lépe než já a dokázali ve svých dialozích pokračovat. Provedení scény nebylo na kulisy příliš náročné, ale efektní, k čemuž dopomohla i různobarevná nasvícení. Konečně jsem měla možnost vidět Irenu Kristekovou v nějaké „větší“ roli (po Hrát oběť, Arabské noci, Třech sestrách a Pal O Somnakuno Sidoris), neboť si myslím, že je to velmi kvalitní a nadějná mladá herečka a z ženských představitelek mě zde zaujala nejvíce. Z mužů to byla nová posila ČS Jan Holík, který ve hře dostal ze všech nejvíce prostoru. Mohl tak ve své roli vystihnout více poloh, od uťápnutějšího manžela, přes citlivého muže dojatého zajímavým lidským příběhem až po sebevědomého muže a policejního vyšetřovatele. Přičemž není třeba pochybovat o kvalitách ostatních hereček (Natašy Gáčové, Zuzany Onufrákové i Marty Vítů) a herců (Marka Němce, Jana Jankovského, Jana Plouhara i Matúše Bukovčana).
Ukázku si můžete prohlédnout zde, pokud najedete na čas 15:55.
Moje hodnocení: 71 %

Soňa, Leon, Jana a Petr (N.Gáčová, J.Holík, I.Kristeková a M.Němec)

podezřelý soused Nick (J.Jankovský)

Sára a Neil (Z.Onufrákova a J.Plouhar)

Sára, John, Leon a Valerie (Z.Onufráková, M.Bukovčan, J.Holík a M.Vítů)

2 Comments:

Anonymous Anonymní said...

ahoj
irena kristekova je jiste vyborna herecka, presvedcit se o tom muzes i v incenaci Plavy kun, kde ma skoro hlavni roli.
a zajdi si na Tetovani.

7:10 odp.  
Blogger lucifer said...

chystám se, chystám, ale bohužel v UL moc často nebývám...

10:47 odp.  

Okomentovat

<< Home