Divadlo a já 2004-2015: "Není Filip jako Filip"

(Oscar Wilde)

„Známá komedie, která rozesmává publikum už více než století. A nepotřebuje k tomu žádné speciální efekty ani přepychovou výpravu – vystačí si s jazykem. Důležité jsou brilantní slovní hříčky, skvělé paradoxy, důležitý je styl. Poprvé v novém, moderním překladu.“ (premiéra 24. března 2006)

S touto nejúspěšnější Wildeovou hrou jsem se poprvé setkala v nastudování plzeňského divadla. Je to zatím první hra, kterou jsem měla možnost shlédnout ve dvou provedeních dvou divadelních souborů, a tudíž je mohu mezi sebou porovnat. Právě dne 22. listopadu 2006 jsem se na ni vypravila do Jihočeského divadla.

Poprvé se s hlavními hrdiny setkáváme v momentě, kdy Algernon Moncrieff (Pavel Oubram), čeká se svým sluhou Lanem (Petr Šporcl) návštěvu své tety lady Bracknelové (Bibiana Šimonová) a sestřenice Gvendolíny (Taťána Kupcová). Ještě před nimi však Algernona svou návštěvou poctí jeho kamarád Jack Worthing (Ondřej Veselý). Vedou spolu zajímavou debatu, kdy jeden druhému odhalí své tajemství. To Jackovo je, že se v Londýně vydává za svého mladšího a společensky zkaženého bratra Filipa. Tím ho Algernon považuje za bunburistu. Bunbury je fiktivní Moncrieffův přítel žijící na venkově a trpící spoustou nemocí, na kterého se čas od vymlouvá. Ještě před příchodem dvou dam zjistí, že Jack je opatrovníkem mladé Cecílie Cardewové (Dana Verzichová) a začne toužit po tom, aby se s ní poznal. Jackovou vyvolenou se stala Gvendolína, kterou se rozhodne požádat o ruku. Musí se však podrobit „křížovému výslechu“ její matky. S odpovědmi by byla jakžtakž spokojená, ale když se dověděla o jeho prapodivném původu (byl totiž nalezen v kožené brašně v nádražní úschovně), doporučila mu, ať si co nejdříve „nějaké rodiče obstará“. Algernon náhodou zjistí adresu Jackova venkovského sídla a po výmluvě na Bunburyho se tam okamžitě vypraví. Při seznámení se s Cecílií, která se mu hned na první pohled zalíbí, se představí jako Filip, mladší bratr lorda Worthinga. Tím se samozřejmě situace začíná zamotávat. Setkává se zde i s Cecilčinou guvernantkou slečnou Prismovou (Jaroslava Červenková) a farářem Chasublem (Martin Hruška). Nad vším zde dohlížel Moncrieffův sluha Merriman (Jan Dvořák) a vymoci dluhy si sem přijel advokát Grisby (Jan Konrád). I Gvendolína se vypravila na venkov za svým milým. Každá z dívek má svého „vymodleného“ Filipa, a přitom na statku žádný muž toho jména není. Oba kamarádi jsou však rozhodnutí pro svou lásku obětovat svoje jméno a nechat se překřtít na Filipa. Nejzajímavější odhalení se však odehraje po příjezdu lady Bracknelové, která se zde náhodou setká se slečnou Prismovou.

Jak jsem již řekla na začátku, je to druhé ztvárnění jedné hry, kterou jsem měla možnost navštívit. Přestože děj, zápletka i postavy byly stejné, musím říci, že mě mnohem více nadchlo plzeňské představení, na kterém jsem byla 1. dubna 2006 a které mě chytlo hned od začátku a postupně se vystupňovalo oním selháním kostýmu. Herci se s příběhem i nastalou situací opravdu sžili a naplno si jí užili. Bylo to jedno z nejlepších představení, které jsem měla možnost shlédnout. V nastudování Jihočeského divadla (autorů – režie: Martin Glaser, scéna: Helena Balláková j.h., kostýmy: Lenka Rašková j.h., dramaturgie: Olga Šubrtová, fonetická spolupráce: Regina Szymiková j.h., představení řídí: Dana Křížová, text sleduje: Lenka Mejstříková, kolektivní překlad: O. Ferjenčíková, M.Halánková, A.Kuzmičová, Lukáš Novák, Lenka Petráková, David Petrů, Tereza Rejšková, Stanislav Rubáš, Lucie Šmídová, Zuzana Šťastná, Rostislav Valvoda, Martin Vejmělka a Ondřej Vimr, a další) mě nejvíce zaujala Bibiana Šimonová, která si jako lady Bracknelová dokázala získat respekt u všech přítomných a především u Jacka, kterého ztvárnil Ondřej Veselý. Konečně jsem ho viděla v trochu jiné roli, kdy nehrál „suverénního frajera“ a musím jeho výkon ocenit. I Pavel Oubram si „jídlem posedlého“ Algernona vychutnal. Ještě bych chtěla zmínit Taťánu Kupcovou a Danu Verzichovou v rolích dvou mladých slečen. Obě herečky se mi na jevišti líbí, ale určitě tyto role nepovažuju za jejich nejlepší. Trochu mě překvapil „štěk“ pro mého nejoblíbenějšího herce českobudějovického divadla Petra Šporcla. Má na mnohem větší a lepší role a Moncrieffův sluha mi pro něj nepřišel zrovna adekvátní.
Moje hodnocení: 69 %