"Jakub a jeho pán" - host Severočeského divadla opery a baletu

(Milan Kundera)

„Vtipná, hravá, moudrá i jízlivá variace na Diderotův román Jakub Fatalista. Setkání dvou epoch, dvou žánrů, dvou autorů, nezapomenutelného sluhy Jakuba a jeho pána. Příběh o přátelství, lásce, zradě a také o cestě.“ (premiéra 25. října 2005)

Ano, premiéra této hry, pocty Diderotovi, v divadle Bez zábradlí byla před necelým rokem, ale česká premiéra se datuje už do roku 1975, kdy se hrálo na prknech Činoherního studia v Ústí nad Labem. A právě do mého rodného města se hra dne 9. září 2006, zhruba po třiceti letech, vrací, a dokonce se stejnými protagonisty ve dvou hlavních rolích. Opravdu jsem měla radost, že mi taková příležitost jen tak neprotekla mezi prsty, neboť pro mě návštěva pražských divadel není tak snadná. Děkuji divadlům, která čas od času hostují s nějakou ze svých her i v jiných městech a v jiných divadlech.
 


"Jakub a jeho pán" před lety a dnes

Na počátku všeho byl pán (Karel Heřmánek) a jeho sluha Jakub (Jiří Bartoška), kteří spolu putují světem. Za mnoho společně stráveného času mezi nimi vzniklo silné pouto přátelství. Svou cestu si zpestřují svými životními příběhy, které se týkají především přátelství, lásky, ale také zrady. Pánovou osudovou ženou je Agáta (Dana Morávková), kterou mu odloudí jeho přítel (Josef Carda). Jeho velkorysost…v dnešní době by se dalo říct spíše blbost…je snad bezmezná, neboť jeho „přítel“ mu přesto přese všechno stále zůstal přítelem. A navíc mu dokonce„zbaští“ i jeho důmyslný podvod. Procitnutí trvalo dlouho, ale pomsta byla sladká; nebo spíš hořká?! Jakub vyprávěl pánovi o tom, jak přišel o panictví. Situace byla nápadně podobná pánově příběhu, ale zde tzv. parohy nedostal, nýbrž je nasadil. A také svému nejlepšímu příteli, Otrapovi (Martin Kubačák), synu kováře Otrapy (Zdeněk Žák). Jeho milou byla Justina (Kateřina Janečková), za kterou se vloudil do Otrapovy ložnice, když se vracel z jedné zábavy. Otrapa byl právem v podezření, ale Justina mu lží vše rozmluvila, a tak i nadále zůstali s Jakubem „nejlepšími přáteli“. Jakub také chtěl vypravovat příběh o tom, jak se zamiloval. Na ten se mu však stále nedostávalo prostoru ani času. Cestou došli do jednoho hostince. Pána však velmi zaujala hostinská (Veronika Freimanová), která jim nejen dobře posloužila jídlem i vínem, ale ještě jim odvyprávěla další příběh. Byl o markýze (Veronika Freimanová) a jejím „příteli“ markýzovi (Petr Pospíchal), který se s ní už jaksi začínal nudit a v koutku duše toužil po nějakém novém povyražení. I přesto, že ho stále vroucně milovala, souhlasila s volnějším svazkem. A čím víc byl markýz šťastnější, byla ona zoufalejší. Vymyslela si pro něj menší lest. Spřátelila se s dámou (Dana Morávková) a její dcerou (Kateřina Janečková), které se živily prostitucí. Vyvedla je z té společnosti, aby z nich udělala „počestné“ ženy. Při jedné návštěvě je představila markýzovi, který z nich byl unesen. Vášnivě se zamiloval do mladé krásné dcery. Netrvalo dlouho a oženil se s ní. Až později se dověděl, z jakých poměrů jeho žena pocházela. Souhrou určitých událostí se málem cesty Jakuba a jeho pána rozdělily. Pravdu však měla hostinská, která řekla „že jeden bez druhého nemůže být“ a tak se jejich osudy opět spojily.

Musím říct, že to byla rozhodně zajímavá hra, která pobavila i donutila k určitému zamyšlení. Zvláštní byla především svým provedením. Neměla příliš ucelenou formu; chvíli byly hlavní postavy součástí hry, chvílemi jako by z ní vystupovaly a rozmlouvaly s diváky. Stávaly se sami sobě vypravěči. Dokonce spolu diskutovaly o svých autorech. Do toho vstupovaly další postavy z jednotlivých příběhů, které se mezi sebou prolínaly a mísily, a dohrávaly se postupně, tak jak pán s Jakubem svá vypravování přerušovali. Pro takto podanou hru (autorů – režie: Ivan Rajmont, scéna: Milan Palec, kostýmy: Aleš Valášek a další) byla velmi vhodně navržena i scéna, která oponou oddělovala prostor mezi vypravěči a jejich příběhy. Je snad nemožné jakkoli kritizovat oba dva „pány herce“ – Karla Heřmánka i Jiřího Bartošku, neboť byli ve svých rolích opravdu výborní; i když bych řekla, že pan Heřmánek si svojí roli „užil“ o něco víc než jeho kolega. Moc se mi jeho ztvárnění pána líbilo. Na sluhu pana Bartošky jsem si musela „zvyknout“ o něco déle, neboť jsem mu ze začátku některá slova příliš nerozuměla, ale jen co se rozpovídal, vše se vytříbilo. Tentokrát mě ve hře potěšilo obsazení mé oblíbené herečky, paní Veroniky Freimanové. Konečně jsem jí měla možnost vidět na divadelních prknech a rozhodně nezklamala. Svou upovídanou hostinskou i markýzu zahrála s noblesou sobě vlastní. Vážím si jejího herectví, ve kterém mi vždy přišla velmi přirozená, a tudíž i přesvědčivá. Ještě bych chtěla zmínit výkon Petra Pospíchala, jehož markýz byl naprosto excelentní. Ani ostatní nehráli špatně; akorát mě trochu mrzelo, že pan Zdeněk Žák nedostal více prostoru.
Moje hodnocení: 65 %

pán, Otrapa a Justina, pánův přítel a Agáta, Jakub (K.Heřmánek,M.Kubačák, K.Janečková, J.Carda, D.Morávková a J.Bartoška)

celé obsazení hry (M.Kubačák, Z.Žák, P.Pospíchal, J.Carda, K.Janečková, V.Freimanová, D.Morávková, K.Heřmánek a J.Bartoška)