Divadlo a já 2004-2015: "Lo Stupendo" - host Krušnohorského divadla

(Ken Ludwig)

"Úspěšná fraška v duchu feydeauovských situačních komedií." (premiéra 17. září 2006)

Léto zase uteklo jako voda, dovolená skončila, ale další divadelní sezóna opět začíná. S hravou fraškou převzatou z Divadla na Vinohradech přijel v neděli 14. září 2014 do Teplic hostovat pražský soubor pod záštitou Agentury Harlekýn s.r.o. Příběh Tenora na roztrhání zasazený do prostředí amerického Clevelandu 30. let minulého století pochází z pera držitele prestižních cen Tony, Laurence Olivier, Helen Hayes Award a Outer Critics Circle. Ken Ludwig se stal slavným autorem, ale rozhodně největší úspěch sklidil právě s touto komedií, která měla svou první premiéru v květnu 1986 v londýnském Globe Theatre. Dočkala se více než 200 inscenací na celém světě, byla přeložena do 16 jazyků a provozována v téměř 30 zemích. Vzhledem k tomuto úspěchu přepsal autor hru i do podoby filmového scénáře pro Columbia Pictures. U nás byla hra poprvé uvedena v roce 1990 v plzeňském divadle J. K. Tyla. Na tomto současném nastudování hry mě nejvíce zlákalo výborné herecké obsazení, které stejně jako námět slibovalo skvělé pobavení. A jelikož se v práci zase vše po prázdninách vracelo do "normálních" kolejí, byl akorát tak čas na nějakou lehce stravitelnou a nenáročnou zábavu.

V Clevelandu právě nedočkavě očekává ředitel místní opery Saunders (Svatopluk Skopal), který je znatelně nervózní, příjezd slavného italského tenora Tita Marelliho zvaného Lo Stupendo (Martin Zahálka). Spolu s ním je zde připraven i Max (Václav Vydra), který se o umělce má postarat a zajistit vše k jeho spokojenosti. Má na něj dohlížet až do večera, kdy by se měl mistr v místním divadle představit v hlavní roli Verdiho opery Othello. Mnozí diváci tuto velkou událost již dychtivě očekávají, stejně jako Saundersova sestra Julie (Gabriela Vránová) i dcera Maggie (Simona Postlerová), která chce navíc využít situace a s Titem se osobně setkat a požádat si o autogram. O takovouto silnou náklonnost by stál i Max, který se jí stále dvoří, a navíc má stejné pěvecké ambice jako Tito. Kromě "poskoka" je totiž i velmi nadaným a talentovaným zpěvákem. Tito se se svou ženou Mariou (Lenka Skopalová) již hlásí na recepci hotelu, ale ještě než se stačí ubytovat, schová se Maggie ve skříni jeho pokoje. Tam ji ale objeví žárlivá Maria a nechá svému muži dopis na rozloučenou. Max dostane za úkol mistra pohlídat. Tito ale nepřijel zrovna v dobrém rozmaru, a tak si s ním dá raději sklenku na uklidnění. Dokonce si i spolu zazpívají a Tito uzná jeho talent. Před večerním vystoupením si ale chce dopřát trochu odpočinku. Když v pokoji nalezne dopis od své ženy, spolyká celou tubu prášků na spaní. Max ho pak nemůže probudit a považuje ho za mrtvého. Znatelně nervózní Saunders přijede do hotelu a zjistí, co se stalo. I když se to zdá být velmi odvážným plánem, dostává šanci Max. Impresário ho donutí zastoupit indisponovaného pěvce. Přes počáteční strach a znatelnou trému ale sklidí nečekaně velký úspěch i ovace, což mu velmi dodá na sebevědomí. Nikdo si záměny nevšiml a pravého Tita, který se mezitím dostal k sobě, považují za podvodníka. Dva načernění tenoři v maurském kostýmu pak rozpoutávají kolotoč nedorozumění pro několik svých dychtivých fanynek. Max dostane Maggie přesně tam, kam si přál, a i Tito si přijde na své v náručí Diany (Jana Malá), která na oslavu objedná po poslíčkovi (František Skopal) šampaňské na oslavu. Nakonec ale italský tenor raději před policií uteče a Max kromě Maggie získá od šéfa i mnohem lukrativnější nabídku.

Od hry (autorů - režie: Jan Novák, překlad: Tatjana a Ivo T. Havlů, scéna: Michal Hess, kostýmy: Ludmila Pavlousková, korepetice a odborná spolupráce: Marta Cihelníková, dramaturgie: Alena Kožíková, inspice: Jana Hanzlíčková, rekvizity a kostýmová spolupráce: Helena Konarovská, zvuk: Jiří Beneš, světla: Aleš Hanzlíček a další) ani námětu jsem nečekala nic světoborného, naopak jsem jen spoléhala na dobrou zábavu, což tato komedie plná záměn splnila bohatě. Největší podíl na tom ale mělo kvalitní herecké obsazení a jejich výkony. Na prvním místě musím jednoznačně zmínit Václava Vydru, jehož Max se z obyčejného nesmělého a opomíjeného tajemníka vypracoval až po úspěšného a sebevědomého fanfaróna. Všechny tyto polohy zvládl s bravurou sobě vlastní. Kontrastem k jeho klidnějšímu vystupování byl Svatopluk Skopal coby impulzivní ředitel trpící záchvaty vzteku či hysterie. Myslím, že svou roli zahrál dle očekávání a během přetlaku i reálně vzteky rudnul. Působil dost osobitě, ale také velmi komicky. Zahrála si zde i jeho žena Lenka Skopalová, správně temperamentní, šarmantní a žárlivou italskou manželku, a také jejich syn František Skopal v drobné roli poslíčka. Výborně se do role italského tenora hodil vysoký a statný Martin Zahálka. Nicméně mnohem více se mi líbil v první půli, kdy působil jako typická karikatura namyšlené operní hvězdy se svými manýry a také sukničkářskými sklony. V druhé půlce už vypadal spíše jen překvapeně, a tak nějak bezradně. Nejpřirozeněji na mě opět působila Jana Malá (stejně jako ve hře "V Paříži bych tě nečekala, tatínku"), které role ženy vamp prostě bezvadně sedí. Simona Postlerová oproti ní vystupovala trochu jako přerostlá puberťačka, ale asi to tak mělo být. Celkově to ale bylo lehké a pohodové představení s kvalitními hereckými výkony.
Moje hodnocení: 60 %