"Blboun" - host Domu kultury UL
(Georges
Feydeau)
"Komedie o záletech, v níž se roztáčí kolotoč pikantních nedorozumění a ztřeštěných záměn." (premiéra 6. prosince 2001)
S další divadelní sezónou je tu i další ročník festivalu "Ústecká forbína", která se již tradičně koná v ústeckém Domě kultury. Díky pořadatelům, v čele se Zdeňkem Kymličkou, a mnohým sponzorům (v letošním roce totiž poprvé město konání této akce nepodpořilo) dostali diváci již po několikáté možnost shlédnout představení některých pražských divadel. Já si 3. října 2011 zašla na hostující divadlo na Fidlovačce, které k nám přivezlo hru George Feydeau (1862-1921), poprvé představenou v Paříži v roce 1896, a beroucí si na mušku počestnost svých krajanů. Dříve se tato fraška uváděla pod názvy "Ťululum" nebo "Ten, kdo utře nos", ale do současnosti se možná lépe hodí nový název "Blboun" (v originále "Le Dindon"). Režie se před deseti lety ujal Juraj Herz a musím říct, že si zvolil opravdu skvělé obsazení. Dále se na hře podíleli - překlad: Eva Bezděková, úprava: Helena Šimáčková, scéna: Jaroslav Malina, kostýmy: Marie Franková, asistent režie: Matěj Kužel na další.
Notorický svůdce Edmond Pontagnac (Tomáš Töpfer) si na ulici vyhlédl neznámou krasavici, které se rozhodl dvořit. Netušil však, že ho při jejím sledování zavedou kroky až do domu jeho přítele Hectora Vatelina (Otakar Brousek ml.). Tam teprve se s Lucienne (Tereza Bebarová) seznamuje a zjišťuje, že právě ona je Hectorovou ženou. To mu částečně pomůže ze situace vybruslit, neboť začne předstírat, že přišel na návštěvu právě za ním, a to i přesto, že Lucienne tvrdí, že sledoval ji. Ta je náhle velmi překvapena, když se dozví, že i Pontagnac je ženatý. On však o své ženě hovoří jako o velmi nemocné a na kolečkové křeslo upoutané osobě. Všichni se pak nestačí divit, když Clotilda Pontagnacová (Monika Kobrová) po svých vtrhne do dveří a shání se po svém muži, který prý má mnoho času trávit právě u Vatelinových, svých přátel. Clotilda zná svého muže velmi dobře, a tak není nijak zvlášť překvapena jeho častými avantýrami. Snad by mu to i ráda nějak oplatila, jenže nemá takovou příležitost jako třeba Lucienne, které se rovněž dvoří i další jejich rodinný přítel Ernest Rédillon (Petr Rychlý). Ona však svého muže miluje a je mu věrná, a tak žádným svodům nepodléhá, což se tak docela nedá říci o Hectorovi. Ten se svěří Edmondovi, že se při jedné ze svých návštěv Londýna cítil být dosti osamělý, a tak se seznámil s Meggy Soldignacovou (Sandra Pogodová). Považoval to pouze za letmý románek, jenže právě dostal od Meggy dopis, ve kterém mu píše, že se svým mužem Narcissem (Ctirad Götz) přijeli do Paříže a že se s ním chce sejít, až bude její manžel někde na jednání. Neví však, že i její muž cosi větří. Hector si nechá od zkušenějšího Edmonda poradit místo, kde by se mohli setkat, a pozve tam i Meggy. Pro Edmonda nemohlo být lepší příležitosti, jak Lucienne dokázat, že ani její muž není tak věrný, jak si myslela. V hotelovém pokoji, ve kterém se mají setkat, na ně nachystají past. Přestože má recepční (Václav Svoboda) jistou objednávku na konkrétní pokoj, dojde k drobnému nedorozumění a na stejný pokoj jsou ubytováni i major Pinchard (Zdeněk Palusga) se svou téměř hluchou ženou Coco (Eliška Balzerová). V ne příliš vhodný moment vtrhnou do pokoje Lucienne s Edmondem a přistihnou zde Hectora se starou dámou. Jí to stačí k tomu, aby mu jeho nevěru oplatila, a tak její cesta nevede nikam jinam než za Ernestem. Ten na tuto chvíli dlouho beznadějně čekal, a když k ní nakonec došlo, tak v naprosto nevhodný okamžik. V ložnici na něj totiž čeká jeho dlouholetá milenka Armandine (Pavla Vojáčková), ale také za ním přišla pro svou pomstu manželovi i Clotilda Pontagnacová. Gérome (Ladislav Trojan), dlouholetý Ernestův majordom, se jeho dámským návštěvám nestačí divit. Do toho všeho se v hotelu začínají ztrácet a objevovat kompromitující zavazadla, až musí zasáhnout i policejní komisař (Petr Herrmann). Jak tohle všechno může dopadnout?
V dalších rolích se představili - pokojská Clára (Milada Kratochvílová) a sluha Jean (Matěj Kužel).
Přestože mě tento plytčejší příběh příliš neoslovil, nemohu říci, že jsem se nebavila. Mohou za to ale především skvělé herecké výkony. Rozhodně musím jmenovat Elišku Balzerovou, která zde nedostala nijak velkou roli, ale dokázala z ní "vyždímat" naprosté maximum. Výstupy její Coco, vetché, hluché a všemi možnými stařeckými neduhy prolezlé dámy jistě patřily k tomu nejvydařenějšímu a dost možná i nejzábavnějšímu z celého představení. Rovněž bych také chtěla ocenit skvělý výkon Sandry Pogodové, jejíž živelná a hyperaktivní Meggy by svým temperamentem mohla hravě strčit do kapsy i samotnou Sandru :-). Perfektně zvládla i anglický lámaný přízvuk a s ním související slovíčkaření, které také notně přispělo k pobavení publika. Trochu mě mátla Monika Kobrová jako madame Pontagnacová, neboť hrála nejvíce "sexy" dámu, skoro až dračici, a možná i proto mi příliš nedávalo smysl, proč by zrovna od ní měl manžel utíkat za jinými. Osobně bych tu postavu uchopila asi trošku jinak, ale Monika mě svým výkonem rozhodně velmi zaujala. Jejím určitým opakem pak byla role Terezy Bebarové, která ji naopak charakterizovala přesně podle toho, co se od ní vyžadovalo. Možná mě trošku mrzelo, že Pavla Vojáčková nedostala se svou postavou krapet více prostoru, neboť by si to určitě zasloužila. A hlavně má opravdu nádherný hlas, který si tak snadno dovedu spojit se spoustou postav, které dabuje (především Moniku ze seriálu Přátelé). Konečně jsem si ho ale mohla spojit i s jeho majitelkou. Pánové za skvělými dámami notně pokulhávali, a to zvláště ze začátku. Postupně se ale také rozjeli, a nakonec z toho bylo celkem pohodové, nenáročné a milé představení, na jaké si ráda chodím zarelaxovat a prostě se uvolnit. Nemusím se trápit žádným hlubším smyslem příběhu či nějakého poslání hry a prostě se pobavit. Občas to rozhodně není nic špatného a tentokrát to opravdu svůj účel splnilo.
Moje hodnocení: 64 %
"Komedie o záletech, v níž se roztáčí kolotoč pikantních nedorozumění a ztřeštěných záměn." (premiéra 6. prosince 2001)
S další divadelní sezónou je tu i další ročník festivalu "Ústecká forbína", která se již tradičně koná v ústeckém Domě kultury. Díky pořadatelům, v čele se Zdeňkem Kymličkou, a mnohým sponzorům (v letošním roce totiž poprvé město konání této akce nepodpořilo) dostali diváci již po několikáté možnost shlédnout představení některých pražských divadel. Já si 3. října 2011 zašla na hostující divadlo na Fidlovačce, které k nám přivezlo hru George Feydeau (1862-1921), poprvé představenou v Paříži v roce 1896, a beroucí si na mušku počestnost svých krajanů. Dříve se tato fraška uváděla pod názvy "Ťululum" nebo "Ten, kdo utře nos", ale do současnosti se možná lépe hodí nový název "Blboun" (v originále "Le Dindon"). Režie se před deseti lety ujal Juraj Herz a musím říct, že si zvolil opravdu skvělé obsazení. Dále se na hře podíleli - překlad: Eva Bezděková, úprava: Helena Šimáčková, scéna: Jaroslav Malina, kostýmy: Marie Franková, asistent režie: Matěj Kužel na další.
Notorický svůdce Edmond Pontagnac (Tomáš Töpfer) si na ulici vyhlédl neznámou krasavici, které se rozhodl dvořit. Netušil však, že ho při jejím sledování zavedou kroky až do domu jeho přítele Hectora Vatelina (Otakar Brousek ml.). Tam teprve se s Lucienne (Tereza Bebarová) seznamuje a zjišťuje, že právě ona je Hectorovou ženou. To mu částečně pomůže ze situace vybruslit, neboť začne předstírat, že přišel na návštěvu právě za ním, a to i přesto, že Lucienne tvrdí, že sledoval ji. Ta je náhle velmi překvapena, když se dozví, že i Pontagnac je ženatý. On však o své ženě hovoří jako o velmi nemocné a na kolečkové křeslo upoutané osobě. Všichni se pak nestačí divit, když Clotilda Pontagnacová (Monika Kobrová) po svých vtrhne do dveří a shání se po svém muži, který prý má mnoho času trávit právě u Vatelinových, svých přátel. Clotilda zná svého muže velmi dobře, a tak není nijak zvlášť překvapena jeho častými avantýrami. Snad by mu to i ráda nějak oplatila, jenže nemá takovou příležitost jako třeba Lucienne, které se rovněž dvoří i další jejich rodinný přítel Ernest Rédillon (Petr Rychlý). Ona však svého muže miluje a je mu věrná, a tak žádným svodům nepodléhá, což se tak docela nedá říci o Hectorovi. Ten se svěří Edmondovi, že se při jedné ze svých návštěv Londýna cítil být dosti osamělý, a tak se seznámil s Meggy Soldignacovou (Sandra Pogodová). Považoval to pouze za letmý románek, jenže právě dostal od Meggy dopis, ve kterém mu píše, že se svým mužem Narcissem (Ctirad Götz) přijeli do Paříže a že se s ním chce sejít, až bude její manžel někde na jednání. Neví však, že i její muž cosi větří. Hector si nechá od zkušenějšího Edmonda poradit místo, kde by se mohli setkat, a pozve tam i Meggy. Pro Edmonda nemohlo být lepší příležitosti, jak Lucienne dokázat, že ani její muž není tak věrný, jak si myslela. V hotelovém pokoji, ve kterém se mají setkat, na ně nachystají past. Přestože má recepční (Václav Svoboda) jistou objednávku na konkrétní pokoj, dojde k drobnému nedorozumění a na stejný pokoj jsou ubytováni i major Pinchard (Zdeněk Palusga) se svou téměř hluchou ženou Coco (Eliška Balzerová). V ne příliš vhodný moment vtrhnou do pokoje Lucienne s Edmondem a přistihnou zde Hectora se starou dámou. Jí to stačí k tomu, aby mu jeho nevěru oplatila, a tak její cesta nevede nikam jinam než za Ernestem. Ten na tuto chvíli dlouho beznadějně čekal, a když k ní nakonec došlo, tak v naprosto nevhodný okamžik. V ložnici na něj totiž čeká jeho dlouholetá milenka Armandine (Pavla Vojáčková), ale také za ním přišla pro svou pomstu manželovi i Clotilda Pontagnacová. Gérome (Ladislav Trojan), dlouholetý Ernestův majordom, se jeho dámským návštěvám nestačí divit. Do toho všeho se v hotelu začínají ztrácet a objevovat kompromitující zavazadla, až musí zasáhnout i policejní komisař (Petr Herrmann). Jak tohle všechno může dopadnout?
V dalších rolích se představili - pokojská Clára (Milada Kratochvílová) a sluha Jean (Matěj Kužel).
Přestože mě tento plytčejší příběh příliš neoslovil, nemohu říci, že jsem se nebavila. Mohou za to ale především skvělé herecké výkony. Rozhodně musím jmenovat Elišku Balzerovou, která zde nedostala nijak velkou roli, ale dokázala z ní "vyždímat" naprosté maximum. Výstupy její Coco, vetché, hluché a všemi možnými stařeckými neduhy prolezlé dámy jistě patřily k tomu nejvydařenějšímu a dost možná i nejzábavnějšímu z celého představení. Rovněž bych také chtěla ocenit skvělý výkon Sandry Pogodové, jejíž živelná a hyperaktivní Meggy by svým temperamentem mohla hravě strčit do kapsy i samotnou Sandru :-). Perfektně zvládla i anglický lámaný přízvuk a s ním související slovíčkaření, které také notně přispělo k pobavení publika. Trochu mě mátla Monika Kobrová jako madame Pontagnacová, neboť hrála nejvíce "sexy" dámu, skoro až dračici, a možná i proto mi příliš nedávalo smysl, proč by zrovna od ní měl manžel utíkat za jinými. Osobně bych tu postavu uchopila asi trošku jinak, ale Monika mě svým výkonem rozhodně velmi zaujala. Jejím určitým opakem pak byla role Terezy Bebarové, která ji naopak charakterizovala přesně podle toho, co se od ní vyžadovalo. Možná mě trošku mrzelo, že Pavla Vojáčková nedostala se svou postavou krapet více prostoru, neboť by si to určitě zasloužila. A hlavně má opravdu nádherný hlas, který si tak snadno dovedu spojit se spoustou postav, které dabuje (především Moniku ze seriálu Přátelé). Konečně jsem si ho ale mohla spojit i s jeho majitelkou. Pánové za skvělými dámami notně pokulhávali, a to zvláště ze začátku. Postupně se ale také rozjeli, a nakonec z toho bylo celkem pohodové, nenáročné a milé představení, na jaké si ráda chodím zarelaxovat a prostě se uvolnit. Nemusím se trápit žádným hlubším smyslem příběhu či nějakého poslání hry a prostě se pobavit. Občas to rozhodně není nic špatného a tentokrát to opravdu svůj účel splnilo.
Moje hodnocení: 64 %
0 Comments:
Okomentovat
<< Home