16 října 2010

"Červený Nepomuk" - Činoherní studio

(Josef Holub)
"Prázdninový příběh o přátelství." (světová premiéra 10. dubna 2009)
Předlohou této inscenace, která se své světové premiéry dočkala v loňské sezóně, se stala stejnojmenná kniha Josefa Holuba, která poprvé vyšla v Německu začátkem 90. let, přestože autorův rukopis ležel v šuplíku již zhruba čtyřicet let předtím. Autor s jeho vydáním dosti váhal, nakonec ale čtenáři přeci jenom dostali možnost nahlédnout do příběhu vyprávěného desetiletým chlapcem, sudetským Němcem, který se naprosto nezaujatě a bez jakýchkoliv předsudků dívá na vyostřené historické události z roku 1938. Po svém vydání začala knížka, zařazená do kategorie "půvabných knih pro děti", sklízet řadu literárních ocenění a to především v zahraničí (např.: v roce 1992 cenu Petra Härtlinga). Naše nakladatelství o ni příliš zájem nejevila. Českého překladu, ve kterém ji vydalo ústecké nakladatelství Albis International, se dočkala až v roce 1998. Ačkoliv se v románu mísí skutečnost s fantazií, jsou téměř všechny postavy i některá jejich jména opravdu autentická. Stejně jako město Nýrsko, kde se příběh odehrává a odkud i sám autor pochází. V roce 2007 "Nepomuka" mohli slyšet i posluchači Českého rozhlasu v Četbě na pokračování; v úpravě Petry Kunové ji četl Martin Stránský. A jen dva roky poté se dostala i na divadelní prkna. Já si na ni do ČS zašla 11. října 2010.
Jsou právě prázdniny a kdesi na venkově v česko-bavorském pomezí se právě začíná uzavírat jedno velké dětské přátelství mezi chlapcem z německy mluvící rodiny Josefem alias Pepitschkem (Jan Jankovský) a českým chlapcem Jiřím alias Jirschim (Jan Holík). Zpočátku je u nich patrná určitá nevraživost a spíše mezi nimi dochází k šarvátkám a rvačkám jako mezi dalšími sudetskými Němci a "bémáky". Tito chlapci však vše nakonec vyřeší usmířením a uzavřou spolu přátelství. Jelikož jsou oba ze sousednich vesnic, tráví spolu mnoho času; nejvíce snad "ve svém ráji" na ostrově uprostřed řeky. Zatímco chlapci prožívají mnohá dobrodružství a žijí své celkem bezstarostné životy, musí jejich rodiče (Nataša Gáčová a Jan Plouhar; Zuzana Onufráková a Kryštof Rímský) mnohem intenzivněji vnímat a řešit aktuální politickou situaci. Moc sociálních demokratů alias "socanů" začíná slábnout, za to však stále sílí moc Henleinovy strany alias "Henleinovců". Stejně tak se to dost významně začíná projevovat i na vztazích všech zde doposud poklidně žijících česko-německých sousedů. Rázem se i přátelství obou chlapců zdá být značně nepřijatelné. Oba to pocítí zvláště tehdy, kdy Jirka pozve Pepíčka na oslavu svých narozenin. I když se vídají o něco méně, jejich největší dobrodružství na ně teprve čeká. Rozhodnou se totiž vypátrat, kam se ztratila kovová socha Jana Nepomuckého z jejich mostu. Samozřejmě už se také stále více hovoří o Hitlerovi a jeho armádě, která se blíží i do Čech. Pepa se zase o něco více věnuje svým německým kamarádům (Marek Němec a Jiří Maryško) v čele s Walterem Steinerem (Kryštof Rímský), který sehnal nacistickou vlajku a s kluky vymyslel, že by ji měli vyvěsit na budovu četnictké stanice. Jelikož si chce Pepík získat uznání svých "kamarádů", pustí se sám do tohoto odvážného a bláznivého úkolu a vlajku na budovu skutečně vyvěsí. Bohužel se ale záměr nepodaří a i nadále zůstává největším "machrem" v očích party Steiner. S Jiřím se tak radši vrátí k oblíbené hře na indiány. A právě ve chvíli, kdy si v lese hrají na stopování, zahlédnou pana učitele Grosskopfa (Jiří Maryško) s velkým batohem následovaného dalšími henleinovci (Matúš Bukovčan a Kryštof Rímský). Sledují je až k místu, kde z batohu vyloží ukradený kulomet a rozstřílí s ním nějakou mrtvolu. Jen co odejdou, vylezou chlapci ze své skrýše a schovaný kulomet jim vezmou a zahodí ho do tůně. Po čase pak ještě v řece objeví onu domnělou mrtvolu. V pytli ale naleznou "jen" ztracenou, rozstřílenou a rzí prolezlou sochu Jana z Nepomuku. Chtějí ho trochu vyspravit a tak ho celého alespoň namalují červenou barvou. Situace se přiostřuje a do Čech vjíždí německá vojska, která především místní henleinovci (Marta Vítů, Zuzana Onufráková, Nataša Gáčová, Marek Němec, Jan Plouhar, Jan Jankovský, Matúš Bukovčan a Jiří Maryško) víceméně vřele vítají...prozatím.
Podívat se na svět dětskýma očima nabízí jistě dost zajímavý námět na originální příběh. Zvláště pak, pokud se ocitáme v situaci či době, která není zrovna nijak růžová. Naivní a bezstarostný pohled dětí dává všemu tomu dění naprosto jiný rozměr. Rok 1938 určitě v naší historii nepatřil mezi ty nejlepší a snad i proto je lépe do něj nahlédnout trochu jinak, odlehčeněji. Zde to vše ale bohužel pokazil hlavně závěr, kdy se na můj vkus "heilovalo" až přespříliš. I v průběhu představení jsem čekala mnohem více odlehčení. Pár lehčích a snad i úsměvných momentů zajistila snad akorát přítomnost Marka Němce coby Charváta. Stále ho považuji za nejlepšího herce souboru našeho ČS, i když bohužel i on (stejně jako Zuzana Onufráková) náš "činoherák" v letošní sezóně opustil. Moc příjemné pro mě bylo zase u nás vidět i Jana Holíka, i když role malého desetiletého Jiřího se mu dala jen opravdu těžko uvěřit. Podobně tomu tak bylo i u Jana Jankovského, který ztvárnil malého vypravěče Pepíčka. Snažil se do malého chlapce více stylizovat, přesto ani jeho výkon nepůsobil zrovna moc přirozeně a uvolněně. A postavy "nácků" už mi nebyly vůbec ani trochu sympatické, takže se k jednotlivým výkonům radši nebudu vyjadřovat. Věřím, že kniha Josefa Holuba bude určitě zajímavá a mohla by stát za přečtení, ale tato inscenace (autorů - překlad a dramatizace: Jaroslav Achab Haidler, dramaturgie: Vladimír Čepek, scéna: Štěpán Jirák, kostýmy: Daniela Klimešová, hudba: Ondřej Švandrlík, režie: Filip Nuckolls a další) mě příliš neupoutala. Těžko se dá srovnat s obdobným námětem, kde svůj příběh vypráví malá Helenka Součková v "Hrdém Budžesovi" (ten totiž neměl chybu), i když je taky pravda, že se neodehrával v předválečné době.
Moje hodnocení: 48 %
Wilda, Jiří, Walter, Charvát a vzadu Josef (J.Maryško, J.Holík, K.Rímský, M.Němec a J.Jankovský)
Josef a Jiří (J.Jankovský a J.Holík)
všichni plni očekávání (M.Vítů, M.Němec, J.Jankovský, T.Hofová, N.Gáčová, Z.Onufráková, J.Plouhar, J.Maryško a M.Bukovčan)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home