"Motýli" - host Severočeského divadla

(Leonard Gershe)

"Co je víc? Milovat nebo být volný jako motýl? - Love story plná humoru a nečekaných poznání." (premiéra 6. března 2006)

Tak jsem se konečně dočkala; "Motýli" dorazili i do Ústí nad Labem a já tak měla jedinečnou příležitost si na ně 23. února 2010 zajít. Měla jsem velkou radost, neboť již delší dobu (vlastně už od té chvíle, co jsem se o nich poprvé před lety dozvěděla) jsem si je přála vidět; zvláště pak v tomto nastudování Divadla Palace pod vedením jeho principála, herce, dabéra a tentokrát i režiséra Alexeje Pyška. Ten si dokonce roli Dona sám kdysi zahrál a nyní ji svěřil nadějnému mladému herci Vojtěchu Kotkovi. Jeho až příliš starostlivou matku si zde zahrála rovněž skvělá herečka a moje oblíbená dabérka Valérie Zawadská. Inspirací k tomuto velmi úspěšnému dílku se Gershovi stal náhodou vyslechnutý rozhlasový pořad, ve kterém šlo vlastně o zpověď mladého slepého muže, jenž vyprávěl o svém životě, pocitech a hlavně schopnosti, s jakou se vypořádával se svým handicapem. Zaujal ho jeho nadhled i humor, se kterým nahlížel i na svou slepotu. Gershe se vyjádřil, že "cítil, že o tak silné povaze je třeba napsat!". Ačkoliv není tento autor v Čechách příliš známý, patří mezi dosti úspěšné autory. Prosadil se coby dramatik, scénárista, i jako skladatel, vystupoval rovněž jako host různých televizních pořadů. Slávu si vydobyl i díky spolupráci s filmem a televizí. Už v padesátých letech realizoval televizní seriál (Private Secretary) a především se podílel na vzniku oscarového muzikálu Funny Face z roku 1957, pod nímž byl podepsán nejen jako scénárista, ale spolu s Georgem Gershwinem také jako autor hudby (v hlavních rolích se objevili Audrey Hepburn a Fred Astaire).

Don Baker (Vojtěch Kotek) si právě užívá své nedávno nabyté svobody v nově pronajatém newyorském bytě. Zasedl k aparatuře a se svou kytarou právě komponuje vlastní hudbu, když ho z tvůrčího procesu vyruší hlasitá hudba z vedlejšího bytu, do něhož se nedávno nastěhovala mladičká Jill Tannerová (Klára Jandová). Na chvíli se dají přes zeď do řeči. Rozhovor však přeruší telefon, na jehož druhé straně sedí Donova matka (Valérie Zawadská), která mu volá i několikrát denně. Má o něj totiž přílišné starosti a Don by se tak rád osamostatnil. Rozhovor nechtíc vyslechne i Jill a jelikož je to velmi energická dívka, pozve se k němu na návštěvu. Donovi to nevadí, naopak je rád, že našel nějakou spřízněnou duši, se kterou si může popovídat. Jaké je pro ni však překvapení, když se po několika společně strávených minutách dozvídá, že je už od malička slepý a že i proto se o něj matka obzvláště bojí. Najednou neví, jak se k jeho handicapu má postavit. A přeci si Don nepřeje nic jiného, než aby s ním jednala jako s kýmkoliv jiným. Nakonec spolu stráví téměř celý den, a dokonce i velmi intimní chvilku. Zničehonic se však v bytě k překvapení obou mladých lidí objevuje Donova matka, která zrovna není návštěvou Jill příliš nadšena. Navíc je rozhodnuta rozmluvit svému synovi pobyt v New Yorku a odvézt si ho zpátky domů. Ten o tom však nechce ani slyšet. S Jill se domluví, že ji po jejím konkurzu na jednu divadelní roli, na který se právě chystá, pozve na večeři. Teď však musí odejít nakoupit vše potřebné. Mezitím se jeho matka pustí do řeči s Jill. Nevěří jí, že jejího syna miluje a chce tudíž zabránit tomu, aby mu ublížila stejně tak, jako před časem Linda Tatcherová. Důvěru si u Donovy matky nezíská ani tím, že se se svým mužem Jackem, kterého si brala jako šestnáctiletá, už stačila rozvést. Na oplátku ale paní Bakerové prozrazuje, s čím se jí svěřil Don. Ještě než se ten stačí vrátit z obchodu, Jill odchází na konkurz. Večer je tu "coby dup" a u nachystaného stolu sedí jen Don se svou matkou. Spolu čekají na Jill, která dorazí až téměř v noci, a navíc v doprovodu zneuznaného režiséra propadáků Ralpha Austina (Richard Trsťan); oba v podnapilém stavu. Prý si jenom sbalí věci a nastěhuje se k Ralphovi. Zdrcený Don najednou obrací a rozhodne se vrátit domů k matce. Přestože sem kvůli tomu přijela a nepřála si nic jiného, tak i díky rozhovoru s Jill rovněž mění názor. Naopak začne Dona přemlouvat, aby byl zase silný a zkusil to přeci jenom sám. Samozřejmě mu bude pomáhat, jak bude třeba. Jill odchází a Don zůstává zdrcený, naštvaný a sám. Ne však na dlouho...

Toto představení (autorů - překlad: Ivo T.Havlů, dramaturgie: Tomáš Syrovátka, výprava: Martin Černý, hudba: Vojta Kotek, režie: Alexej Pyško a další) mi udělalo velkou radost, bylo opravdu velmi vydařené. Byť působilo místy hořkosladce, převládal spíše ten pozitivní a veselejší pohled na věc, což právě dodávalo inscenaci ten správný náboj. Určitě stálo za zamyšlení, že největším handicapem handicapovaných lidí je právě postoj a přístup ostatních zdravých lidí k nim samým a že i oni by si přáli, aby s nimi ve většině případů jednali jako se sebou rovnými a nedávali jim tak najevo jejich odlišnosti. Rovněž je obdivuhodné, jak se se svými zdravotními nedostatky dovedou vyrovnávat. Přednést podobný příběh v takto komediálním duchu, a přitom i celkem reálně, určitě stojí za vidění; obzvláště v tak skvělém obsazení. Vojta Kotek se svého hrdiny Dona ujal opravdu skvěle a ve své roli působil dosti přirozeně. Byl klidný, vyrovnaný, pohodový, ale také veselý a nadšený ze své nové životní etapy. Trochu protiklad mu hrála Klára Jandová, jež se zhostila role poněkud divočejší a živelnější Jill. Jsem u ní zvyklá spíše na klidnější a romantičtější (možná i pohádkovější) typy rolí, ale i v této poloze mě po chvíli také zaujala. Nejvěrněji však svou postavu procítila a naprosto důvěrně ztvárnila Valérie Zawadská. Jako matka chtěla jen pro svého syna udělat vše, co bylo v jejích silách, i když by se o něj nejraději starala pořád jako o své malé děcko, jenže to už vyrostlo v dospělého muže a konečně se cítilo stát na vlastních nohách. Moc zajímavé bylo závěrečné poznání všech třech hlavních postav. Don si uvědomil, že knihy s malým hrdinou, které psala jeho matka s trochou nadsázky vlastně o něm, a které nemohl ani vystát, mu vlastně pomáhaly být silný a překonávat sama sebe. Paní Bakerová se zase přesvědčila, že její syn má dost síly na svůj vlastní život a že to neznamená, že už svou matku nebude nikdy potřebovat, ale že u ní má stálou podporu i pomocnou ruku, kdykoliv bude potřebovat. A na Jill zbylo nakonec ono rozhodnutí, zda-li dát přednost lásce nebo volnosti.
Moje hodnocení: 79 %

Jill a Don (K.Jandová a V.Kotek)

Jill, Don a jeho matka (K.Jandová, V.Kotek a V.Zawadská)

 paní Bakerová a Jill (V.Zawadská a K.Jandová)