Divadlo a já 2004-2015: "Opona nahoru" - host Městského divadla Děčín

(Peter Quilter)

"Komedie z divadelního prostředí o rivalitě mezi pěti odlišnými ženami, které svede dohromady jeden muž a jeho podivuhodná závěť." (premiéra 24. března 2012)

Třetím představením, na které jsem si tuto sezónu zajela do děčínského divadla dne 8. listopadu 2013, se stala komedie v nastudování pražského Divadla Palace. Do současné podoby a s tímto titulem byla hra přepracována Samuelem Frenchem z původního textu britského dramatika Petera Quiltera, který byl jeho prvním dramatem s názvem "Respecting Your Piers". Tato hra je velmi oblíbená především pro menší amatérské soubory, a kromě České republiky, byla uvedena i na jevištích Belgie, Austrálie či Nového Zélandu. Je napsaná pro pět žen, které mají naprosto odlišné charaktery a jistá životní událost je náhle spojí dohromady. Ústřední téma podivného dědictví je dané, ale dává i jistou volnost pro její další nastudování. Divadlo Palace si tak mohlo vybrat, že "hlavní" hvězdou večera bude Madonna. Režie se zde trochu překvapivě (alespoň pro mě) ujal David Prachař. Zábava tedy může začít.

Do prázdného zpustlého a tmavého divadla přicházejí Tereza (Kateřina Winterová) se svou matkou Pam (Jana Krausová). Michael, bývalý Pamin manžel a otec Terezy, nedávno zemřel a ve své závěti jim odkázal svůj největší sen, do kterého se chtěl před svou smrtí pustit - mít vlastní divadlo, které by z této jeho zašlé slávy sám opět postavil na nohy. Zatímco Tereza to bere jako určitě spojení se svým otcem a památku na něj, Pam v tom spíš cítí určitou zákeřnost. Nevidí v tom žádnou hodnotu, a navíc totiž nejsou v závěti označeny za jediné dědičky. Spolu s nimi svůj jediný "majetek" odkázal i dalším třem ženám, které pro něj hodně znamenaly a jako podmínku dědictví uvedl, že jej nesmí prodat a musí pokračovat v jeho provozu. Jako další tedy na místo dorazí Sharon (Lucie Polišenská), Michaelova sekretářka, a následně i jeho nová podstatně mladší žena Jackie (Linda Rybová), kterou by zde Pam chtěla vidět ze všech nejméně. Jackie však svého muže velmi milovala a miluje ho i po jeho smrti. Stále "ho" totiž sebou nosí. Jeho popel si nechala nasypat do neobvyklé urny ve tvaru přesýpacích hodin. Celou pětici už jen doplní Michaelova svérázná matka Betty (Jaroslava Obermaierová). Stejně jako ony pro něj i on pro ně dost znamenal, a tak se jeho poslední přání rozhodnou splnit. Vlastními silami se pustí do úklidu a opravy objektu, což se jim za pár měsíců i celkem podaří a mohou se tak pustit do plánování a realizace zahájení provozu. Na slavnostní zahájení pozvali hvězdu světového formátu Madonnu, která jim svou účast potvrdila. Spustily tedy propagační akci, jejíž největším tahákem měla být právě Madonna. Ta jim však bohužel na poslední chvíli odřekla, neboť bylo takové počasí, že nelétala letadla, a bylo příliš pozdě najít za ni náhradu. Dámy se tedy rozhodnou k razantnímu řešení - jedna z nich musí Madonnu zastoupit. Volba padne na Pam, která se po delším naléhání nechá přemluvit. Ostatní zatím sbírají čas a svými čísly baví publikum. Tereza zvolí komornější výstup hry na flétnu, Sharon zazpívá a sama se doprovodí hrou na elektrickou kytaru, Jackie si připravila show s bublinami a svým drobným výkonem přispěje i Betty. Přichází na řadu hřeb večera. Pam ale svou roli příliš nezvládne a v záři reflektorů se coby falešná Madonna pozvrací. Podvrh se tedy provalí a vstupné se musí vrátit. I když to bylo fiasko, pochopí všechny ženy, co jim tím chtěl Michael říct. Šlo mu o to, aby se všechny daly dohromady, aby spolu dokázaly vyjít a uměly odpouštět. Stal se z nich tým.

Námět této inscenace (autorů - překlad: Pavel Dominik, režie: David Prachař, scéna: Richard Maška, kostýmy: Kristina Záveská, hudba: Emil Viklický, a další) neslibuje nijak zvlášť náročný příběh k zamyšlení ale vtipně napsanou situační komedii, prostě čirou zábavu vyplývající z charakterů jednotlivých postav a situace, do které se právě dostaly. Samozřejmě to vše umocní především výtečné obsazení ryze ženskou sestavou (Alexej Pyško je zde pouze hlasem ze záznamu). Nejvýraznější roli a nejzdařilejší výkon předvedla Lucie Polišenská, která mě zaujala už před 4 roky při jejím hostování v ČS (ve hře "Benefice - Zahraň svého Afričana"). Zde dostala roli goticky punkově laděné sekretářky, která působí docela přirozeně a navíc se zde opět mohla blýsknout pěkným hudebním číslem. Nejvtipnější roli svěřili výtečné Jarce Obermaierové, jejíž svérázná Betty diváky bavila i jednoduchým trefným gestem či slovem. Poměrně věrně svůj part odehrála Linda Rybová, coby energická mladší a až za hrob milující manželka. Nejpřirozeněji svou rolí působila Kateřina Winterová, která se ale také dokázala místy odvázat, stejně jako při "Madonnině finále" Jana Krausová. Všechny předvedly skvělé výkony, a to například i při společném zpěvu v českém překladu a choreografii ke slavnému hitu Hung Up. Uvolněnější atmosféru jim umožnil i určitý prostor pro improvizaci, kterého využily a dokázaly, jak je tato hra baví. Stejně jako většinu diváků, kteří se přišli do divadla uvolnit a zasmát.
Moje hodnocení: 60 %