Divadlo a já 2004-2015: "Darda" - host Městského divadla Děčín

(Irena Dousková)

"Humor, kterým překrýváme svůj smutek." (premiéra 12. prosince 2012)

Divadlo na Jezerce slaví v sezóně 2012/2013 své již 10. výročí a jako jednu z prvních novinek si připravilo "Dardu", která je tak jeho již dvacátou šestou premiérou. Postavy románu, který se stal podkladem pro jeho dramatizaci, jsou mnohým divákům dobře známy. Po nejúspěšnější první části "Hrdý Budžes" (jubilejní 500. repríza proběhla v březnu 2013), kde ještě Helenka Součková navštěvovala ZŠ, navazovalo dospívání v dalším díle "Oněgin byl Rusák", a celou trilogii uzavírá právě "Darda", kdy je sama Helena už matkou dvou dospívajících dětí. Málokterá herečka rostla se svou hlavní rolí tak jako právě Bára Hrzánová. Ztvárnila jak roli školačky Helenky, ve které zazářila natolik, že si za svůj výkon vysloužila i cenu Thálie 2003, tak následně i čtyřicátnice Heleny, kterou stíhá jedna darda za druhou. Režie se tentokrát ujal Arnošt Goldflam, který svěřil pouze osmi hercům všech čtyřiačtyřicet románových postav. Vzhledem k tomu, že jsem viděla "Budžese" i "Oněgina", nemohla jsem si nechat ujít ani "Dardu", obzvláště když se v ní měla opět objevit i skvělá Bára Hrzánová. Využila jsem tedy 10. října 2013 jejich hostování v děčínském Městském divadle a na představení si tam zajela.

Již od mala byla malá Helenka (Bára Hrzánová) spojená s divadlem, kam ráda chodila za svou maminkou, a tak není divu, že se z ní nakonec také stala divadelní herečka. Nicméně už ji to tam pomalu ale jistě přestává bavit, neboť stále musí hrát, co se jí ani trochu nelíbí. Nijak tomu nepomáhá ani kariéristická dramaturgyně Ljubica Kozel (Miluše Šplechtová), která se vzhlíží v dramatizaci her rakouské autorky Gertrudy Macek. Ani doma to nemá Helena nijak růžové. Se svým manželem Jindřichem Dardou (Petr Vacek), se kterým po listopadu 1989 prožívala velkou lásku a nejkrásnější období svého života, je již dvacet let. Stal se z něj vážený obchodní ředitel české pobočky nadnárodní společnosti na zdravou výživu Happy Power, nicméně doma převzal roli sobeckého tyrana. Spolu mají již dvě dospívající děti, které právě procházejí obdobím puberty. Dcera Berta (Lenka Vlasáková) otce spíše ignoruje a syn Vašek (Michal Kern), kterému neřeknou jinak než Kuk, se stává častým terčem jeho cholerických výstupů. Po jedné nehodě, která je už poslední kapkou v jejich pochroumaném vztahu, si Jindřich balí věci a odchází od rodiny. Své ženě již není žádnou oporou, a navíc vychází najevo, že si našel mladší milenku, s níž chce začít nový život. Helena se všemi silami snažila držet doma klidnou atmosféru, ale sama přitom musela docházet na skupinová sezení ke svému psychoterapeutovi (Jan Hrušínský). V divadle právě zkouší avantgardní inscenaci Pokálení od Gertrudy Macek, doma má "na hrbu" dvě děti, a navíc jí lékaři diagnostikovali rakovinu prsu. Přestože má nezdolnou povahu, životní nadhled i humor sobě vlastní, potřebuje i fyzickou oporu někoho blízkého. Na svou věrnou a nejlepší kamarádku již od školních let Jůlii Molovou (Lenka Vlasáková) se může vždy spolehnout. Chodí s ní pravidelně na všechny chemoterapie a nepříjemné chvíle jí zpestřuje vyprávěním pohádek, které pro ni sama napsala. Vzhledem k okolnostem odchází Helena z divadla. Darda se zase chystá na velkou charitativní akci v přímém přenosu, kterou mu přijdou pokazit jeho rozhořčené děti. Vyrazil hold svou vlastní cestou, a i Helena se s tím vším musí nějak vypořádat.

V postavě Pepy Nuse exceloval Rostislav Novák, v roli Tondy či vietnamského prodavače se objevil Martin Sitta.

Když jsem před lety poprvé viděla "Hrdého Budžese" byla jsem opravdu nadšená a rozhodně jsem nečekala, že bych se dočkala dalších dvou pokračování, navíc s takovýmto životním vývojem hlavní hrdinky. O to víc mě potěšilo, že si i v "Dardě" (režie: Arnošt Goldflam, scéna a kostýmy: Petra Goldflamová Štětinová, hudba: Milan Potoček, produkce: Jan Hrušínský, pohybová spolupráce: Klára Maříková, kresba na plakátu: Lucie Lomová, asistentka režie: Veronika Zemánková, zvukový design: Ladislav Greiner a další) opět zahrála skvělá Bára Hrzánová. Tentokrát už z malé naivní Helenky vyrostla v naprosto vyzrálou ženou, která se musí potýkat s mnohými problémy, ale i tak umí život brát s nadhledem. Je bezpochyby, že tato role Báře sedí naprosto dokonale a s Helenkou Součkovou má opravdu blízký vztah. Výjimečnost představení dokládá i další skvělé obsazení sedmi herců a především to, že jsou všichni po celou dobu představení stále na jevišti a každý se musí poprat hned s několika dalšími postavami. Roli ředitele divadla si nezahrál nikdo jiný než sám principál Divadla na Jezerce Jan Hrušínský, stejně jako podivínského psychoterapeuta či těžko uchopitelného Karla Freisteina. Naprosto skvěle ve svých postavách vynikla Lenka Vlasáková. Jako by nic přecházela ze "srdcařské" kamarádky Jůlie Molové do pubertální dcery Berty či labilní účastnice skupinové psychoterapie. Méně sympatické role byly svěřeny Miluši Šplechtové, která je také zvládla na jedničku. Nejlepší výkony mužské části obsazení předvedl Rostislav Novák st., který exceloval především v loutkářských sólech kratších pohádkových příběhů. Svým zapálením ve vyprávění mi velmi připomínal typického herce tehdejších kočovných divadel. Doplňovali ho i kolegové Martin Sitta, který mě nejvíce bavil coby vietnamský prodavač, nebo bývalý herec ústeckého Činoherního studia Michal Kern, který se také velmi úspěšně převtěloval mezi jednotlivými postavami. Oproti tomu Petru Vackovi jsem jeho roli sobeckého a despotického otce příliš nevěřila. Bylo to z příběhu pochopitelné, ale on na mě působí spíše jako lidumil. Každopádně před všemi smekám, jak se s celým příběhem i množstvím postav dokázali porvat. Opět jsem se pobavila a potěšila výtečnými hereckými výkony. Pro ty, co znají Helenku Součkovou, jistě stojí za to vidět i tento závěrečný příběh, i když s poměrně otevřeným koncem :-).

Moje hodnocení: 76 %