"Emigranti" - Činoherní studio
(Sławomir
Mrožek)
„Hra je o symbiotickém vztahu dvou rozdílných existencí: jeden, pomocný dělník a hrdina proletariátu, vzpomíná rád na život tam, doma; druhý, intelektuál, popírá, že by se minulostí zabýval, a přitom si ji stále hudbou zpřítomňuje.“
Tak takovou hru, když už se vypravila hostovat do Ústí nad Labem, jsem si opravdu nesměla nechat ujít. Na rovinu přiznávám, že mě upoutalo herecké obsazení. Kde se v jediných dvou rolích objevili bratři Rodenovi – Karel a Marian. Hra se hraje v Praze v divadle Komedie (se kterým ČS spolupracuje), kde měla premiéru 22. prosince 2005. Do ČS přijeli hostovat 11. února 2006 a já tam nesměla chybět. Bylo plno a my jsme seděli v první řadě.
Hra (autorů – překlad: Erich Sojka; režie, scéna a kostýmy: Dušan D. Pařízek, inspice: Hana Urbanová, garderoba: Helena Pošíková, rekvizity: Jan Svašek, jevištní technika: PECA, a další) se odehrává ve sklepním bytě bez oken, kde veškerým vybavením místnosti jsou dvě postele, stůl a na zemi ležící gramofon s několika deskami. Hudba hraje (Keith Jarret nebo Karel Gott) a do místnosti přichází dva muži. AA (Karel Roden), který i přestože je současným stavem znechucen a se svým životem spíše nespokojen, nikdy nepřizná, že od toho, od čeho utíkal, bylo vlastně lepší než současný stav. Jako druhý přichází XX (Marian Roden), který na rozdíl od AA, rád vzpomíná na svou zemi, na svou rodinu a chce vydělat tolik, aby se tam mohl co nejdříve vrátit. Každý z nich sedí nebo leží na své posteli, a přitom spolu vedou dialogy jakoby o ničem. AA například kolegovi vyčítá, že neumí cizí jazyky. XX má zase takový hlad, že žádá AA, zda by mu nedal svoji konzervu. Toho však štve, že XX neustále nemá peníze na to, aby si koupil svojí. Tady vzniká nejvtipnější situace hry (jinak jich moc vtipných nebylo), kdy XX popadne psí konzervu, kterou téměř celou spořádá. Vždyť přeci chutná jako lepší vepřovka :-)
Nezapomenu na následující dialog (teda není to doslova, ale významově ano): AA: „No, jez…chutná?“ XX: „Hmm…“ AA: „No, papej…a víš vůbec, co to jíš?“ XX: „Taková lepší vepřovka.“ AA: „To je žrádlo pro psy, ty vole.“ XX: „To řikáš, abys mě nasral, viď?“ AA: „Ne, se koukni, jsou tam namalovaný psi a nad nima usmívající se sluníčko…“ Nakonec udělal AA přátelské gesto, když XX podal svojí broskvovou konzervu. „Ta je pro lidi?“ zeptal se XX a když se mu dostalo kladné odpovědi, pustil se do dobroty. Byl Silvestr, a tak AA přinesl každému z nich párek s rohlíkem a jablko (slavnostní večeře) a nalil dva panáky (ty se teda ještě párkrát dolily), aby si to společně oslavili. Při menší roztržce AA objevil v psím plyšovém mazlíčkovi svého kolegy nastřádané finance, kterých bylo neustále nedostatek, a zvláště v době, kdy se měl platit nájem. Závěrečný dialog měl očekávané, ale přesto překvapivé, vyústění. Diváci ho měli možnost shlédnout prostřednictvím fotek, které z projektoru „přeblikávaly“ na stěně prázdného pokoje.
K výkonům dvou skvělých herců ani není potřeba se příliš vyjadřovat. Oba dva byli výborní. U Karla Rodena byla pro mě tato role docela nezvyk…po několika jeho hollywoodských a samozřejmě i českých filmech. A Mariana Rodena jsem měla možnost vidět vůbec poprvé a moc se mi líbil. I přestože byla hra „Emigranti“ spíše hrou dialogů, oba bratři zde předvedli opravdu velké herectví, až jsem trémou, koho mám před očima, skoro přestávala dýchat ;-)
Moje hodnocení: 68 %
„Hra je o symbiotickém vztahu dvou rozdílných existencí: jeden, pomocný dělník a hrdina proletariátu, vzpomíná rád na život tam, doma; druhý, intelektuál, popírá, že by se minulostí zabýval, a přitom si ji stále hudbou zpřítomňuje.“
Tak takovou hru, když už se vypravila hostovat do Ústí nad Labem, jsem si opravdu nesměla nechat ujít. Na rovinu přiznávám, že mě upoutalo herecké obsazení. Kde se v jediných dvou rolích objevili bratři Rodenovi – Karel a Marian. Hra se hraje v Praze v divadle Komedie (se kterým ČS spolupracuje), kde měla premiéru 22. prosince 2005. Do ČS přijeli hostovat 11. února 2006 a já tam nesměla chybět. Bylo plno a my jsme seděli v první řadě.
Hra (autorů – překlad: Erich Sojka; režie, scéna a kostýmy: Dušan D. Pařízek, inspice: Hana Urbanová, garderoba: Helena Pošíková, rekvizity: Jan Svašek, jevištní technika: PECA, a další) se odehrává ve sklepním bytě bez oken, kde veškerým vybavením místnosti jsou dvě postele, stůl a na zemi ležící gramofon s několika deskami. Hudba hraje (Keith Jarret nebo Karel Gott) a do místnosti přichází dva muži. AA (Karel Roden), který i přestože je současným stavem znechucen a se svým životem spíše nespokojen, nikdy nepřizná, že od toho, od čeho utíkal, bylo vlastně lepší než současný stav. Jako druhý přichází XX (Marian Roden), který na rozdíl od AA, rád vzpomíná na svou zemi, na svou rodinu a chce vydělat tolik, aby se tam mohl co nejdříve vrátit. Každý z nich sedí nebo leží na své posteli, a přitom spolu vedou dialogy jakoby o ničem. AA například kolegovi vyčítá, že neumí cizí jazyky. XX má zase takový hlad, že žádá AA, zda by mu nedal svoji konzervu. Toho však štve, že XX neustále nemá peníze na to, aby si koupil svojí. Tady vzniká nejvtipnější situace hry (jinak jich moc vtipných nebylo), kdy XX popadne psí konzervu, kterou téměř celou spořádá. Vždyť přeci chutná jako lepší vepřovka :-)
Nezapomenu na následující dialog (teda není to doslova, ale významově ano): AA: „No, jez…chutná?“ XX: „Hmm…“ AA: „No, papej…a víš vůbec, co to jíš?“ XX: „Taková lepší vepřovka.“ AA: „To je žrádlo pro psy, ty vole.“ XX: „To řikáš, abys mě nasral, viď?“ AA: „Ne, se koukni, jsou tam namalovaný psi a nad nima usmívající se sluníčko…“ Nakonec udělal AA přátelské gesto, když XX podal svojí broskvovou konzervu. „Ta je pro lidi?“ zeptal se XX a když se mu dostalo kladné odpovědi, pustil se do dobroty. Byl Silvestr, a tak AA přinesl každému z nich párek s rohlíkem a jablko (slavnostní večeře) a nalil dva panáky (ty se teda ještě párkrát dolily), aby si to společně oslavili. Při menší roztržce AA objevil v psím plyšovém mazlíčkovi svého kolegy nastřádané finance, kterých bylo neustále nedostatek, a zvláště v době, kdy se měl platit nájem. Závěrečný dialog měl očekávané, ale přesto překvapivé, vyústění. Diváci ho měli možnost shlédnout prostřednictvím fotek, které z projektoru „přeblikávaly“ na stěně prázdného pokoje.
K výkonům dvou skvělých herců ani není potřeba se příliš vyjadřovat. Oba dva byli výborní. U Karla Rodena byla pro mě tato role docela nezvyk…po několika jeho hollywoodských a samozřejmě i českých filmech. A Mariana Rodena jsem měla možnost vidět vůbec poprvé a moc se mi líbil. I přestože byla hra „Emigranti“ spíše hrou dialogů, oba bratři zde předvedli opravdu velké herectví, až jsem trémou, koho mám před očima, skoro přestávala dýchat ;-)
Moje hodnocení: 68 %
AA a XX (K.Roden a M.Roden) |
AA a XX a psí konzerva |
XX a AA po roztržce |
0 Comments:
Okomentovat
<< Home