21 prosince 2005

"Poslední večeře" - Malé divadlo

(Pavel Trtílek)
„Komedie s téměř detektivní zápletkou o nebezpečí, které hrozí osamělým ženám, přijímají-li lehkomyslně přátelská pozvání.“ (premiéra 25. listopadu 2005)
Na hře „Poslední večeře“ mne v první řadě zaujalo, že získala druhou cenu v soutěži o Cenu Alfreda Radoka za nejlepší původní českou a slovenskou hru, ale také to, že jsem měla možnost navštívit další divadlo. Bylo jím Malé divadlo v Českých Budějovicí, kde se, především pro děti, hrají spíše loutkohry. Divadélko bylo opravdu malé a rozhodně zde nebyla žádná „horší“ místa. Dokonce první řada, jako by byla součástí jeviště.
Náhoda tomu chtěla, aby sedm žen spojila jedna smutná událost, kdy se všechny prakticky ve stejném momentě staly vdovami. Již po dobu několika let se stalo pravidlem každoroční setkání a „poklafání“ u společného stolu. Jediný, kdo těmto setkáním neholdoval, byla vdova Vojenová (Bibiana Šimonová), nejstarší z dam, která se rozhodla, že toto pozvání k večeři bude pro ní tím posledním. Příběh začíná dialogem, nebo možná spíš monolgem, vdovy Vojenové s její ruskou služebnou Beátou (Daniela Bambasová), které se právě na ono setkání chystají. Paní Vojenová je však znechucená povrchností dam, nemůže vystát jejich „hloupé“ řečnění a nezbytně nutnou společenskou srdečnost. Každá minuta čekání na jejich příchod byla stále kratší a kratší. Stále si vymýšlela spoustu výmluv, aby je nemusela přijmout. Nepovedlo se a dámy dorazily. Po celou dobu, co společně seděly u velkého stolu, jim dávala dost okatě najevo, což dámy ani neregistrovaly, že je jejich přítomností ve svém domě u svého stolu a při své večeři opravdu znechucena. Jejich pozornost zaujala až v momentě, kdy se po jednom ze svých záchvatů potřebovala na okamžik dostat ven na vzduch. Všech šest dam (Věra Hlaváčková, Teresa Branna, Lucie Škodová, Dana Verzichová, Taťána Kupcová a Zita Patíková) postupně začalo vyvozovat opravdu zajímavé závěry a samy sobě předvedly vskutku skvělé divadýlko. Každá z vdov žila v určité společenské lži. Okolnosti však donutily každou z nich k přiznání a tak každá odvyprávěla to, čím své okolí tzv. vyšší vrstvy společnosti klamala. Divák měl možnost příhlížet skutečně zajímavým odhalením. Nakonec byly všechny dámy rády, že se z poslední večeře dostaly téměř bez úhony. Úpný závěr pak patřil odchodu služebné Beáty, která, i když jí to vdova Vojenová nikdy nedala najevo a rozhodně by to nikdy nepřiznala, jí byla nejbližším člověkem v jejím osamělém stáří. Chovala se k Beátě jako k čemusi podřadnému, co snad ani nepatří mezi lidskou rasu. Jak dlouho si to mohla služebná nechat líbit.
Sama za sebe hodnotím tuto hru (autorů – režie: Petr Štindl j.h., dramaturgie: Olga Šubrtová, kostýmy: Kamila Polívková j.h., scéna: Kamila Polívková j.h. a Petr Štindl j.h., představení řídí: Živana Stupková a další), jako tu nejlepší, kterou jsem měla možnost v Jihočeském divadle zatím shlédnout. I přesto, že se někomu mohl zdát začátek jaksi nudný, dokázal svou až určitou „drsností“ názorů a vyjadřování diváky v některých momentech rozesmát. O to více se všichni bavili, když dorazily i potřeštěné paničky, které si toho měly tolik co říct. Hodnotit jednotlivé výkony je pro mne dost obtížné, neboť mě bavila celá hra s každým svým výstupem, s každým svým „jednotlivým“ výkonem. Bibiana Šimonová je paní herečka a pocity vdovy Vojenové dokázala tak věrně ztvárnit, že člověk nemusel být empatik, aby se do nich mohl snadno vžít. Nejvtipnější však byla Taťána Kupcová a její přítelkyně Sylva, kterou často zmiňovala, ale prakticky jí nikdo neznal. Dále také hloupoučká vdova v podání Dany Verzichové, jejímž největším zájmem byla její milovaná kočička, kterou musela mít stále na blízku. Teresa Branna zase sehrála vdovu, které bylo plno ve většině dialogů i co se gest týče. A Věra Hlaváčková, která dokázala pobavit svým oblíbeným slovíčkem „vyloženě“, které zaznělo téměř v každé její větě, ale také svou velkou chutí do jídla, na kterou málem „doplatila“. I na Lucii Škodovou a Zitu Patíkovou zbyla spousta vtipných situací. U Daniely Bambasové bych chtěla především ocenit naprosto skvělý ruský přízvuk, ale i předvedený výkon. Jakoby služebnou Beátu ani nehrála, ale prostě jí byla. Jednoznačně tuto hru všem doporučuji, neboť z tak jednoduché a téměř nezáživné situace jako je společná večeře, dokázali autoři vytvořit opravdu skvělou podívanou, kde o vtipné scénky a výkony, které si všechny herečky (především ty mladší) opravdu užívaly, není nouze.
Moje hodnocení: 95 %

Beáta a Vojenová (D.Bambasová a B.Šimonová)

V.Hlaváčková, T.Branna, L.Škodová, B.Šimonová, D.Verzichová, T.Kupcová a Z.Patíková

D.Verzichová a T.Kupcová

0 Comments:

Okomentovat

<< Home