Divadlo a já 2004-2015: „Soudné sestry“ - host Krušnohorského divadla

(Terry Pratchett, Stephen Briggs)

"Na Zeměploše, která je placatá a putuje vesmírem na zádech obrovské želvy, se najednou dějí nepředstavitelné věci. Kdo stojí mezi královstvím a zkázou?" (premiéra 27. dubna 2001)

Proč si zase jednou pro změnu nezajít na pohádkový fantasy příběh? I když ke klasickému dramatu také neměl tak daleko, neboť inspirace Shakespearem zde byla velmi znatelná, ovšem spíše převedena do komediálního, a především pohádkového duchu. Podkladem pro nastudování této hry se však stala stejnojmenná Pratchettova kniha z cyklu "Úžasná Zeměplocha" (v pořadí šestá). Dokonce byl na premiéru pozván i sám autor, který se ke hře vyjádřil slovy: "Tohle je nejlepší divadelní provedení mého příběhu, co jsem jich po světě viděl." Přiznám se bez mučení, že já osobně jsem žádnou jeho knihu dosud nepřečetla, ale vzhledem k tomu, že miluji divadlo, využila jsem 23. května 2012 této možnosti, kdy do Teplic přijel hostovat soubor Divadla v Dlouhé. I proto, že jsem prostě byla zvědavá zase na jiný žánr na divadelních prknech, kterému navíc není dáváno u nás příliš prostoru. Téměř 3hodinové představení slibovalo určitě zajímavou podívanou.

Díky touze po absolutní moci zosnuje na královském dvoře vévoda Felmet (Tomáš Turek) v režii své ženy lady Felmetové (Ilona Svobodová) plán zabít svého bratrance, krále Verence (Jiří Wohanka). Zavraždí ho zákeřně dýkou do zad a jeho duch je tak nyní odsouzen strašit zde, dokud se nenaplní jeho poslání. Jeden z králových poddaných zkusí alespoň zachránit jeho malého syna Tomjana. Cestou ho však vévodovi zbrojnoši dohoní a zabijí. Dítě už je však v rukách místních čarodějek - Bábi Zlopočasné (Naďa Vicenová), stařenky Oggové (Jaroslava Pokorná) a Magráty Česnekové (Klára Sedláčková-Oltová), kterou napadne, že by ho i s korunou mohli ukrýt k jedné kočovné herecké společnosti, která právě krajem Lancre projíždí. Jeho principál Vínozpěv (Vlastimil Zavřel) se svou ženou (Zuzana Kolomazníková) jsou požádáni, aby se o malého chlapce postarali. Ten už je tedy v bezpečí, ale čarodějky mají i své osobní starosti, které si potřebují pořešit. Magráta se jednoho dne v lese setkává s královským šaškem (Miroslav Táborský) a okamžitě to mezi nimi zajiskří. Stařenka Oggová zase potřebuje najít svého kocoura Silvera, který se měl zatoulat až na královský hrad. Velmi snadno ji tak Felmet, který touží lapit všechny tři čarodějky, uvězní do žaláře. Lstí se do hradu dostanou i bábi s Magrátou, aby stařenku zachránili a promluvili s králem. Setkají se tam i s duchem krále, který je žádá, aby jeho syna dosadili na trůn. Nový vládce Felmet zde totiž nastoluje krutovládu, a i celá zem se z toho bouří. Rozhodnou se tedy pro velké kouzlo černé Alisy všechny uspat a celou zemi o dvacet let posunout, aby se z Tomjana stal již dospělý nástupce trůnu. Mezitím manželé Felmetovi plánují, jak lidem nejlépe namluvit svou verzi příběhu o smrti krále a požádají šaška, aby jim přivedl nějakého úspěšného autora, který by pro ně napsal hru. Čarodějkám se jejich plán vydaří a celá zem se posune v čase. Na cestě se šašek potká s autorem Mášrechtem (Miroslav Hanuš) a Tomjanem (Miloslav König) a dostane se k jejich divadelní společnosti (Martin Matejka, Čeněk Koliáš). Splní úkol a přivede je. Sehrají hru, do které se, i díky několika nedorozuměním, dostanou skutečný Smrť (Peter Varga) i čarodějky a trochu si ji upraví. Felmet se nakonec sám prozradí a umírá při pádu z hradeb. Lady Felmetová je zatčena a koruna tak může být posazena na Tomjanovu hlavu. Ten se jí však pro život u divadla vzdává, a tak nezbývá než nalézt dalšího dědice trůnu, který by zemi mohl vládnout. Náhodou jeden takový na světě je a není to nikdo jiný než králův šašek Verenc, což může nejlépe dosvědčit stařenka Oggová, která byla u obou královniných porodů. Zeměplocha má tak konečně krále s rozumem i srdcem na pravém místě.

Více jak desetileté uvádění jedné inscenace (autorů - překlad: Jan Kantůrek, úprava: Hana Burešová a Štěpán Otčenášek, režie: Hana Burešová, dramaturgie: Štěpán Otčenášek, scéna: Karel Glogr, kostýmy: Samiha Maleh a další) jistě svědčí o jejím diváckém úspěchu. I když by se mohlo zdát, že je hra určena především tzv. pratchettovcům, najde si své publikum i mezi těmi, co jeho knihy neznají. Díky svému humoru a "pohádkovému" příběhu si získá publikum i mezi širší veřejností, a to i včetně dětí. Bližší by ale jistě mohla být těm divákům, kteří alespoň trochu znají Shakespearova Hamleta či Macbetha. Soudné sestry totiž představují vtipnější a veselejší verzi jeho příběhů. Velmi vhodně byla navržena scéna i všechny kostýmy. Není úplně snadné dostat podobný fantasy příběh na jeviště, ale v Divadle v Dlouhé se jim to, myslím, skvěle podařilo. Hudba i zvukové efekty (stejně jako třeba Smrťův hlas zesílený mikroportem) dodávali hravosti, stejně jako perfektní stylizace postav. Obsazení je vůbec nejsilnější složkou inscenace. Již tři odlišné typy čarodějek působí jako celek velmi kompaktně i zábavně. Naďa Vicenová dostala roli nejautoritativnější z nich, která svou "úlohu" nejmocnější čarodějky bere velmi vážně. Působí velmi odměřeně a má nad vším nadhled. Jaroslava Pokorná naopak sehrála roli dovádivé babči, které nejsou cizí světské radovánky a chuť do života. Mladá čarodějka Kláry Sedláčkové-Oltové zase působila roztomile naivně, rozpačitě, citlivě až soucitně. Skvělé ztvárnění ducha krále a výkon Jiřího Wohanky působily velmi autenticky a představitelně, jako by se opravdu nad jevištěm vznášel. A Smrť Petera Vargy vypadal jako kdyby proběhl z Vřískotu přes Cimrmana a sem si přišel zazpívat a zastepovat. Velmi senzitivně a také mile roztržitě sehrál roli moudrého šaška Miroslav Táborský. Za pitvoření a výtečnou gestikulaci by zase určitě zlatou medaili získal Tomáš Turek coby svou ženou lehce manipulovatelný a šílenstvím se v křečích zmítající vévoda Felmet. Všichni (včetně i těch výše nezmíněných herců) byli naprosto úžasní a humor, který provázel celou inscenaci, skutečně bavil od začátku do konce. Rozhodně si myslím, že i tento žánr by měl mít na jevišti své místo. Oproti klasice i moderním hrám je to milé zpestření.

Moje hodnocení: 72 %