30 června 2012

„Artaud“ - Činoherní studio

(David Jařab)
"Malá komedie o velkém šílenství." (premiéra 15. června 2012)
Poslední inscenací této sezóny, kterou jsem se rozhodla navštívit, se 23. června 2012 stala autorská inscenace inspirovaná životem a dílem jednoho z divadelníků generace prokletých básníků, který měl patřit mezi největší reformátory divadla 20. století. Antoine Marie Joseph Artaud dokonce založil své vlastní Divadlo krutosti (dříve měl v Paříži i Divadlo Alfreda Jarryho - pouze na 2 sezóny) a popsal svůj pohled na moderní divadlo (kniha "Divadlo a jeho dvojenec" - 1938), čímž inspiroval i mnohé další autory (mj. Allena Ginsberga, Samuela Beckett, Petera Brooka a další). Po návratu z Mexika, kde se účastnil náboženských rituálů místních indiánů, u něj více propukla duševní nemoc, což byl především celoživotní následek zánětu mozkových blan, kterým onemocněl v pěti letech. Posledních devět let svého života tak strávil v psychiatrické léčebně. Jeho šílenství a motiv léčebného zařízení se tak staly hlavním motivem této inscenace. S ústeckým souborem ji, i jako zároveň poslední premiéru sezóny s mottem "CO TEĎ/KUDY VEN", nastudoval umělecký šéf končícího divadla Komedie David Jařab. Zároveň sem přivedl i dva herce, kteří zde před lety také působili (Stanislava Majer a Jiřího Černého). Na svém kontě má i jednoho Českého lva za výtvarný počin v českém filmu za celovečerní snímek "Vaterland - lovecký deník" z roku 2004. Drama "Artaud" by mělo být fraškou o genialitě, zrůdnosti a zneužívání moci, depresivní výpovědí o stavu našeho děsivě násilného světa a zvrhlé společnosti.
Téměř poslední desetiletí svého života strávil francouzský divadelník, básník a herec Antonin Artaud (1896-1948) v psychiatrické léčebně. Coby umírající a prosící Artaud (Matúš Bukovčan) prochází mnoha komplikovanými stavy duše a zmítá se ve svém těle i v prostoru, kde je uvězněn. Vždy byl velmi kritický k sobě i svému okolí (Stanislav Majer j.h.), ale v ústavu se díky závislostem na drogách i experimentům s léky stává tichým a otupělým (Jan Plouhar), i přestože dříve býval divoký a nevázaný. Zdravotní problémy si na něm vybraly svou daň, jak po fyzické, tak i psychické stránce. Svůj vliv na tom mají ale i dva zvrhlí a sadističtí doktoři Fer (Jiří Maryško) a Latr (Jiří Černý j.h.), kteří si velmi libují v ovládání a mučení slabších. Nejvíce se "vyřádí" na mladé dívce (Anna Fišerová). Působí jim to naprostou rozkoš i uspokojení. Nakonec však i Artaudova duše nachází svůj klid.
No, jestli má tímto směrem jít dnešní divadlo, tak pak se asi z lásky k divadlu rychle vyléčím. Toto mi teda stačilo jen jednou a nikdy více. Nemyslím si, že krutost a násilí páchané na lidech by mělo být tím správným směrem, vždyť už tak je ho plná televize, noviny i internet, tak proč ho cpát ještě do "krásného" divadla, kam od toho našeho šíleného světa právě utíkám? Jestli bylo zájmem tvůrců odradit a znechutit diváky, tak se jim to tedy určitě povedlo. Něco takového se totiž může líbit jen vážně pokřiveným lidem. Tento žánr mě tedy rozhodně neoslovuje, ani mu zrovna nefandím. Podtitul této inscenace (autorů - režie, scéna: David Jařab j.h., dramaturgie: Vojtěch Bárta, hudba: Petr Haas j.h., kostýmy: Jana Hauskrechtová j.h. a další) říká něco o komedii. Asi jsem koukala špatně, ale s komedií to nemá vůbec nic společného. Na závěr 40. sezóny jsem si tedy bohužel vybrala to nejhorší, co se snad dalo. Nevím, jak se ve svých rolích cítili herci, já bych se ale něčemu takovému nepropůjčila. Nejvíce lituji Anny Fišerové; a scénu s "pošahanými"  a zvrhlými doktory, kteří si libují v mučení svých pacientů, považuji za to nejhorší, co jsem dosud na divadle viděla. Krom této části to ve mně vlastně nic jiného nezanechalo (možná ještě tak scéna s loutkou z mrtvého masa, u které vůbec netuším, co měla představovat). Pokud nebudu komentovat to, o čem to bylo, chtěla bych kladně hodnotit především výkon Jiřího Maryšky, kterému podobné typy sedí a hraje je velmi sugestivně, a také celkem zajímavé navržení scény. Prokletý básník, prokletá hra. Jsem opravdu ráda, že se stále ještě hraje i spousta lepších her a opravdových komedií.
Moje hodnocení: 31%
3x Artaud a Rodez není Charenton I. a II. (S.Majer, J.Plouhar, M.Bukovčan, J.Maryško a J.Černý)
3x Artaud a Rodez není Charenton I. a II. (S.Majer, J.Plouhar, M.Bukovčan, J.Maryško a J.Černý)
dívka, Dr.Fer, Dr. Latr a Artaud (A.Fišerová, J.Maryško, J.Černý a J.Plouhar)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home