25 února 2012

"Norway.today" - host Činoherního studia

(Igor Bauersima)

"Končím se životem. Půjdeš se mnou? Smile. Originální milostný příběh, humor a extrémní situace." (premiéra 21. března 2003)

V roce 2000 došlo v Norsku ke skutečné tragické události. V jednom internetovém chatroomu, určeném osobám se sebevražednými sklony, se seznámil čtyřiadvacetiletý Nor se sedmnáctiletou Rakušankou. Domluvili si, a nakonec i zrealizovali, společnou sebevraždu skokem z 600 m vysokého útesu Prekestolen nad norským Lysefjordem. Novinový článek o této události se stal podkladem pro velmi úspěšnou hru českého rodáka žijícího ve Švýcarsku Igora Bauersimy. Tento sugestivní příběh dvojice mladých lidí zaujal své publikum poprvé v Düsseldorfu ve Schauspielhausu 15. listopadu 2000 (v autorově režii). Krátce po tomto uvedení si ji do svého repertoáru nastudovalo i mnoho jiných divadel v Německu a po té i v dalších evropských zemích. U nás se s původní düsseldorfskou inscenací diváci mohli seznámit v listopadu 2001 v rámci Festivalu divadel německého jazyka. Na jaře roku 2003 ji pak u nás prvně nastudoval divadelní spolek Kašpar, který ji má na svém repertoáru dodnes. 21. února 2012 s ní přijel hostovat i k nám do ČS a já si to rozhodně nechtěla nechat ujít. Už i proto že si roli Julie zahrála naše bývalá "činoheračka" Irena Kristeková, kterou jsem na našich prknech velmi ráda vídala.

Julie (Irena Kristeková) je mladá dívka, která se rozhodla spáchat sebevraždu. Je naprosto odhodlaná to udělat, ale nechce takto odejít sama. V jednom internetovém chatroomu zkouší najít někoho, kdo sdílí její přesvědčení a rovněž by s ní chtěl z tohoto světa dobrovolně odejít. Seznamuje se s devatenáctiletým Augustem (Petr Lněnička). Ten se sebevražednými úmysly zatím jenom koketuje, ale velmi ho zaujme její přesvědčení a snad i zvědavost ho zláká se k ní přidat. Julie se snaží utvrdit, že to i on myslí opravdu vážně a když jí potvrdí, že do toho jde s ní, domluví si spolu schůzku. Julie mu sdělí akorát, že si má s sebou vzít teplé oblečení a nějaké jídlo. Kam mají namířeno, se dozví August až v taxíku. Spolu se vypraví do Norska na jeden z místních fjordů. Julie zde již jako malá byla a naplánovala si toto místo pro sebevraždu několikasetmetrovým skokem do hlubin. Augustem najednou začínají zmítat pochyby. Na místě mu to už nepřipadá jako moc dobrý nápad a začíná váhat. Povídají si o sobě, o důvodech, proč tu vlastně jsou, o osobních problémech, pocitech, o představách, jaké to bude. Zajdou se podívat ke kraji útesu. Julie cítí, že by teď byl ten správný okamžik na skok, ale August se brání. Dojde k lehčí přetahované a Julie padá přes hranu. Naštěstí se jí podaří zachytit a s jeho pomocí se zase dostat nahoru. Ještě, než se setmí, si postaví stan. V noci spolu mají možnost sledovat polární záři. Zafunguje mezi nimi vzájemná chemie a během noci se o něco více sblíží. Ráno se probudí a rozhodnou se také zaznamenat nějaký ten vzkaz či odkaz svým blízkým na kameru, kterou mají sebou. Bohužel se jim to příliš nedaří. Naopak zjišťují, že smysl nemusí být jenom ve smrti, ale i v životě. Dokončí i přesto nakonec, pro co sem přijeli?

Za sebe musím říct, že mě tato hra (autorů - překlad: Ondřej Černý, výprava: Libuše Josefyová, režie: Jakub Špalek a další) velmi zaujala. Poměrně jednoduché, ale velmi efektní bylo navržení scény. Nakloněná plošina představující norský fjord nabídla divákům pohled shora i zdola, což (samozřejmě s trochou fantazie) hezky dokreslilo místo, na kterém se oba mladí lidé nacházeli. Důležitější však než prostředí, byly dialogy, text. I ten se mi zdál velmi působivý. Bylo zajímavé sledovat, jak oba mladí zpočátku vidí jediné řešení v dobrovolném ukončení vlastního života, poslechnout si jejich vysvětlení, proč to tak cítí a posléze i sledovat, jak při vzájemném sebepoznávání i čelení smrtelnému nebezpečí zblízka začínají procitat a své přesvědčení přehodnocovat.  Neveselé téma působí v tomto provedení velmi odlehčeně, snad až optimisticky, rozhodně ne depresivně, jak by se dle námětu mohlo čekat, což mě také zaujalo a mile překvapilo. Výborně se se svými postavami popasovali i oba protagonisté. Irena Kristeková se výtečně ztotožnila s rolí ráznější a podstatně odhodlanější Julie a přitom jí dodala lidskou přirozenost i cit. Oproti tomu Petr Lněnička musel citlivému a bojácnějšímu Augustovi dodat větší kuráž. Možná však právě touto svou povahou jim pomohl k jejich konečnému rozhodnutí. Nicméně se oběma hercům podařilo velmi dobře vykreslit naprosto odlišný typ lidí se sebevražednými sklony, než bývá obvykle prezentován. I díky zakomponování moderních komunikačních technologií (chat, video) je tento příběh určitě bližší mladému publiku. Jediným škraloupem tak na celém příběhu je bohužel fakt, že byl inspirován skutečnou tragickou událostí. Jinak je to vážně moc dobré představení
Moje hodnocení: 78 %
August a Julie (P.Lněnička a I.Kristeková)
August a Julie (P.Lněnička a I.Kristeková)

Julie a August (I.Kristeková a P.Lněnička)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home